Sen jménem Jirka

Den plný slz

Zeptala jsem se mamky, kde to jsem a jak dlouho jsem spala.
M:,,V nemocnici Stelli a spala jsi 5 měsíců, je 12.11. 2015"
Tolik!? Co se stalo? Kdo jsi?
M:,,Šla jsi po přechodu a srazilo tě auto, tak tě vezla sanitka a operovali tě. Potom jsi upadla do kómatu''
M:,,Počkat.. Ty mě nepoznáváš? Jsem tvoje mamka! Stelli nespi. Co se to děje doktore?"
D: ,,Po tak dlouhém komatu se musí zorientovat, ale může to trvat i roky!"
M: ,,Cože!? To né''

Stela byla moc unavená, ale chtěla vědět, kdy jí pustí.
Nedozvěděla se moc pozitivní zprávy, protože si bude muset poležet asi 2 týdny v nemocnici a potom bude dodržovat rekonvalescenci doma.
O dva týdny později..

S: ,,A tohle je náš dům?
A tohle můj pokoj?
A kdo je ten člověk na obrázcích?
Proč je všude korunka?"
Stella nevěděla, kdo je to Jirka Král.
A to teprve byl průšvih.. Jak si jen vzpomenout? Stella nikdy nežádala boha o pomoc, ale teď dělala cokoliv, aby si vzpomněla. Věděla, že ten člověk pro ni asi hodně znamenal. Potřebovala jenom jedno. Vědět, kdo je, kde je a co se děje? Zapomněla na jedinou kamarádku, kterou měla a věřila jí. A jak už to tak bývá, i ta nejposlednější kamarádka jí opustila jen proto, že Stella zapomněla. Rodina jí ukazovala fotky a videa, ale nic! Stella si psala deníček, ale nikdo o tom nevěděl. Bylo to to jediné, na co by si mohla vzpomenout. Jen ona znala svůj příběh. Nikdo jiný. Večer, když ulehla do postele, vzala do ruky mobil. Na liště bylo pár zpráv se slovy ,,Jsi v pohodě?''
Nebudu lhát... netrvalo mi dlouho odpovědět. Vlastně jsem odpověděla jen na jednu zprávu, protože víc mi jich nepřišlo.
Vůbec jsem nevěděla, kdo to je. Nic jsem si nepamatovala. Kdyby mi někdo neřekl, že mě srazilo auto, tak bych to ani nevěděla.
Teď to bude asi dost těžké období, proto musím bojovat. Domů jsem dostala i kapačku, prý se to rychleji zlepší. Teď tu chodím po domě a připadám si jak cizí člověk.

Co se stane dál? Na to si už budete muset počkat do příště.
Doufám, že jsem vás dostatečně napla. I nadále vás budu napínat.