Serious BOY

SB-1

Bethany

Je pondělí ráno, dnes odlétáme do Stratfordu. Nikdy jsem si nemyslela, že se budu tak těšit, co bych se také netěšila nikoho tu nemám. Doufám, že si tam najdu nějakou kamarádku nebo kamaráda. Prostě nechci mít stejný život bez přátel, je to nic moc. Ještě dneska musím zajít na hřbitov, nemůžu odjet bez rozloučení. Pokroutila jsem nad tím vším hlavou a vstala z postele. Přehodila jsem přes sebe svetr a šla do kuchyně pro snídani. Otevřela jsem lednici a vzala si jogurt. V klidu jsem se nasnídala a šla znovu do pokoje. Vzala jsem si černé legíny a bílé tričko, přešla jsem do koupelny a udělala ranní hygienu.

Naposledy jsem se podívala po svém pokoji a všechny vzpomínky mi prolétly hlavou. Rychle jsem zabouchla dveře a vyšla z domu pryč. Je na čase začít znovu a mnohem lépe. Na letišti jsme čekali pouze chvilku.

Jsem v letadle a je čas abych vám o sobě něco řekla. Jsem Bethany a je mi 18 let, mám staršího bratra a mámu. S mámou mám docela dobrý vztah, ale někdy to prostě nejde a vjedeme si do zubů. Svého bratra ráda nemám. Chová se, jak kdyby mu patřil celý svět, ale nepatří a on to nemůže pochopit. Kamarády nemám, ptáte se proč? Je to prostě tak že jsem opravdu upřímný člověk, polovina lidí mě opustila kvůli tomu, že jsem jim řekla pravdu a oni ji neunesli. No a druhá polovina lidí mi vůbec nesedla. Takže mám jen jednu kamarádku a bohužel ani tu neznám osobně. Ale mám jí moc ráda, jmenuje se Hayley a je praštěná jako já.

Z přemýšlení mě vyrušil hlas, který upozorňoval na přistání. Vylezli jsme z letadla, počkali na své kufry a vzali si taxík, který nás odvezl k našemu domu. Není to luxusní barák, takový na normální úrovni. Vlezla jsem dovnitř a docela mě to ohromilo, bylo to velmi pěkně vybavený. Nevím kde na to máma vzala ale líbí se mi to. Došla jsem do svého pokoje, ve kterém byla velká postel pár skříní a vymalováno na fialovo. Měla jsem i svojí koupelnu za což jsem byla vděčná, protože mít koupelnu s Calvinem mě opravdu štvalo. Koupelna byla vymalovaná do zelena.

Zalehla jsem do postele a po chvilce usnula v oblečení, ve kterém jsem přijela. Bylo mi to upřímně jedno, nemám vůbec na nic sílu.

JUSTIN

Tak jak začít? Jmenuju se Justin Bieber a je mi 20 let. Chodím do školy, protože tam musím, kvůli své matce. Se svojí rodinou nebydlí, bydlím se svými přáteli v obrovské vile . Musí být veliká jinak by jsme se sem ani nevešli kolik nás je. Mám dva sourozence bráchu Jasona, který bydlí se mnou a sestřičku Jazzy. Ta bydlí se svojí matkou a už několik let jsem jí neviděl.

Moje práce je zabíjení lidí, kteří nám buď nezaplatí za drogy nebo něco udělali. Jsme jeden z nelepších gangů v celé Kanadě a troufám si říct, že dokonce nejlepší. Možná bych vám mohl představit členy, takže můj nelepší kamarád Dylan, dále Ryan, Lil, Jason a Alfredo. Všichni se máme rádi, no rádi své city neukazujeme, nikdy! Máme zákaz se zamilovat do holky, protože ona by probudila naše city. Máme holky jenom na sex. Tak jako skoro všichni kluci v dnešní době.

„Justine pojď dolů, hned!"

Seběhl jsem dolů s tím že jdeme někoho zabít ale ono ne. Což se stává opravdu málo kdy, takže mám zase průser, jak jinak. „Justine, volali ze školy! Jak to že tam nechodíš!?" řekl vcelku v klidu Alfredo. On vede náš gang je tu nejstarší a proto slíbil mé mámě, že do té školy chodit budu.

„Co to meleš? Chodím tam!" Křikl jsem na něj naštvaně. „Sakra Bieber nelži mi, moc dobře vím že jsi tam týden nebyl, Místo toho chodíš do klubu za děvkama. Přestaneš s tím jasný!" Křikl pro změnu on na mě. „Fajn" odsekl jsem a odešel zpět do pokoje. Stejně do té školy chodit nebudu, je to zbytečný. Všichni se mě tam bojí, každá holka mě svléká pohledem, ne že by mě to vadilo ale už to přehání. Všechny holky jsou stejnak jenom děvky, nic víc.

Je už pozdě večer, dal jsem si sprchu a lehl do postele, po chvíli jsem usnul. Probudil mě hrozivý zvuk mého budíku. Bože jak já ho nenávidím! Shodil jsem ho na zem a vylezl jsem z postele. Vzal jsem ze skříně kalhoty, bílé véčkové tričko a mikinu. Oblékl jsem se a vydal se do školy, proč tam vůbec chodím? Nebaví mě to, učitele neposlouchám, je to ztráta času.

BETHANY

Vybalila jsem si své věci a znovu ulehla, zítra jdu do školy tak musím být alespoň trochu fit. Je 6:30 a já musím vstát, tak moc se mi nechce. Vůbec nevím co čekat, každý na mě bude koukat, hned budou pomlouvat. Nechci tam, ale co se dá dělat, pokud nepůjdu do školy máma mě vyhodí a můžu si bydlet u popelnic a to nechci. Vstala jsem, vzala si černé roztrhané džíny, bílé tílko a na to černý svetřík. Přešla jsem do koupelny a udělala ranní hygienu, namalovala jsem si řasy a na obličej nanesla pudr. Nic víc nepoužívám. Vlasy jsem si nechala volně, jen jsem je rozčesala a kašlu na to.

Sešla jsem schody a nikdo doma už nebyl, super. Takže já vlastně ani nevím kam jít a nechají mě tu samotnou. Proč taky ne, že? Vzala jsem si do ruky jablko a vyšla z domu ven. Nasedla jsem do svého auta a jela směr škola, teda alespoň myslím že tím směrem ta škola je. Cesta trvala vcelku malou chvilku a dokonce jsem se trefila napoprvé, což se mi často nestává. Zaparkovala jsem na parkovišti a viděla několik tisíc lidí. Tak to je na nic, byla jsem zvyklá na malou školu a tohle je obrovská škola. Zmocnila se mě panika a já chtěla co nejrychleji odjet. Jenže.. Máma. Uklidnila jsem se a vystoupila z auta. Díky bohu každý byl zabraný do něčeho jiného, takže si mě zatím nikdo nevšiml.

Vešla jsem do budovy a snažila jsem se najít ředitelnu, bohužel marně asi se budu muset někoho zeptat jinak tam nikdy netrefím. Odvážila jsem a oslovila jednoho kluka. „Ahoj, umm no kde je tady ředitelna? Vykoktala jsem ze sebe a doufala že mě nepošle k čertu. „Čau, půjdeš rovně a pak do leva" usmál se na mě odešel. Super, došla jsem k řediteli, dostala učebnice, skříňku a mohla jít na hodinu.

Už je 20 minut hodina a já tu bloudím a hledám třídu, hned první den a hned pozdě. Jak jinak Bilson, že? Konečně. Ano, konečně jsem zahlédla třídu matematiky. Zaklepala jsem a vešla dovnitř. „Dobrý den, j-já se omlouvám. Nemohla jsem najít třídu." Vymáčkla jsem ze sebe, byla jsem strašně nervózní, protože každý na mě koukal. „V pořádku, vy jste slečna Bislson, že jo?" „Ano" přikývla jsem a dál hypnotizovala své boty. „No tak slečno něco nám o sobě řekněte." No to si snad dělá srandu ne? To si prostě nemůžu jít sednout a dělat že tu nejsem? „No tak já jsem Bethany Bilson a přistěhovala jsem se z Californie... M-můžu si jít sednout?" Vykoktla jsem a s nadějí jsem se podívala na učitelku. Ona jen kývla, porozhlédla jsem se po třídě a hledala nějaké volné místo. Uviděla jsem místo vedle nějakého kluka, šla jsem tím směrem a každý na mě koukal. Nesnáším to!

Ten kluk se mi ani nepředstavil, no nechám to být. Nebyl ani moc sympatický. Škola uběhla vcelku rychle a já už pospíchala k autu, abych mohla jet domů. U auta vedle mého stálo několik kluků, dost hezkých klukům. Bože můj tak tam nejdu, Ne! Musím tam jít, došla jsem k autu a dělala, že je nevidím. Bohužel upadly mi klíčky a někdo mi je podal. Sakra! „D-děkuju" mile jsem s usmála a vzala si od dotyčného mé klíče. „Není za co" odpověděl a odešel zpět ke své partě, divný. Otočila jsem se a každý z nich mě skenoval očima. Skvělé, prohlédla jsem si je a zarazila se na klukovi, který měl karamelové oči. Zaklepala jsem hlavou a vyjela od školy.

Tak Jak se vám líbí první část? Má cenu pokračovat? :)