Serious BOY

SB-3

Čautéé, tak tu máte další část a nejsem s ní vůbec spokojená. TAk doufám, že se vám bude alespoň trošku líbit. Slibuju, že přístí bude lepší :) Omlouvám se za chyby a přeji příjemné čtení :)))

BETHANY

Díky bohu dneska je pátek, miluju pátky. Kdo ne, že? Vstala jsem z postele a udělala ranní obvyklou hygienu, vzala jsem si černé legíny a bílé tílko s průsvitnou černou košilí. No neříkám, že se oblékám zrovna dobře, ale líbí se mi to. Kdo má problém, není můj, takže klídek. Vzala jsem si ke snídani jablko a vydala se do školy, šla jsem pěšky. Je to sice trochu dál, ale mám času dost. A co vám musím říct jsem opravdu VELMI dochvilná, ještě se mi nepovedlo někam dojít pozdě. Prostě to není můj styl. Po asi půl hodině jsem konečně došla na školní parkoviště. Vidět ty otrávené ksichty mě opravdu chybělo. Nikoho jsem si nevšímala a vešla do školy. Šla jsem po schodech do šaten, no a co se mi nestalo. Rozplácla jsem se na nich, nebyla bych to já, abych někde neslítla. Bože, jsem takový jelito. Samozřejmě to viděla skoro celá škola. Proč ne Bilson. Všichni se mi strašně smáli a já nemohla vstát, protože jsem si narazila ohromně zadek.

Porozhlédla jsem se kolem a všimla si, jak každý čumí a směje se, ale aby mi někdo pomohl to ne. Uviděla jsem, jak přichází parta kluků s klukem z parkoviště. Né! Tak to je to poslední co potřebuju, aby mě nejhezčí kluci na škole viděli válet se na zemi. Sklopila jsem zrak k zemi a snažila se zvednout, skoro se mi to povedlo ale marně. Uviděla jsem před sebou něčí ruku, neváhala jsem a chytla jsem se. Ten dotyčný mi pomohl vstát, podívala jsem se na něho a hned ztuhla. Pane bože. To je on! Nevěřím, že nejhezčí kluk na škole mi pomůže. „Děkuji" zakoktala jsem a mile se usmála. „V pohodě, ostatních si nevšímej. Jsou tak ubozí, že nedokážou pomoct, tak krásný holce." Usmál se na mě a já myslela, že omdlím, ten smích, ty oči. Awww, cítila jsem, jak moje líčka nabírají červenou barvu a okamžitě sklopila hlavu. Slyšelaj sem, jak se uchechtl, když jsem zvedla hlavu už tam nebyl. Divný.

Dobelhala jsem ke skříňce a upřímně, jestli to dneska přežiju tak snad už všechno. Zadek mě neskutečně bolel, ani bych se nedivila, kdybych měla modřinu jak kráva. Vzala jsem si potřebné učebnice a vydala se do třídy. Vešla jsem dovnitř a můj pohled spadl přímo dozadu, tam kde sedím JÁ. Co tam dělá? Myslela jsem si, že jsem vešla do špatné třídy, ale ne, jsem dobře. Odhodlala jsem se a šla k mému místu. Vůbec nedával pozor, že si tam sedám. No dobře, takže jsem neviditelná a to v šatně byl pouze můj blud. Učitelka nám oznámila, že dnes s námi budou celý den, protože jejich třída se maluje. Super, co víc si přát? Opravdu mě bavilo sedět celý den vedle nemluvící, ignorujícího kluka. Povzdechla jsem si a on se na mě poprvé podíval. Uhnula jsem pohledem, předstírajíc poslouchání výkladu. Ucítila jsem jeho ruku na mém stehně, cukla jsem se sebou. Podívala jsem se na něho a on se uculil, v očích měl jiskřičky. Vůbec jsem nevnímala, až jsem u svého ucha uslyšela „Já vím, že mě chceš" šeptl a zasmál se. Zalapala jsem po dechu, co to sakra žvatlá?

Začal se smát na celou třídu a já jen nechápavě koukala. Bože, je to debil. „Pane Bieber, je něco, co byste nám chtěl sdělit?" Řekla rázným hlasem učitelka španělštiny. Začal se smát ještě víc, co to proboha dělá, ale jsem ráda, že nic neřekl, jinak bych utekla. A to hned. „Dobře, takže Bieber a slečna Bilson si přichystají na příští hodinu referát". A do prdele, nevěřícně jsem se koukala na učitelku a Bieber se jen usmál. „A kdo je ta slečna Libson?" vyflusl to tak, že jsem mu chtěla jednu přibalit. „Já ty debile a nejsem Libson ale Bilson!" Vyjekla jsem a vydala se ze třídy pryč, je mi naprosto jedno, že je hodina. Já s tím debilem nebudu ani chvilku! A na ten referát kašlu, nebudu s ním ztrácet čas.