Serious BOY

SB-2

Tak je tu další část, doufám, že se vam bude alespoň trochu libit. :) omlouvam se za chyby.

BETHANY
Přijela jsem domů a v hlavě jsem měla toho kluka z parkoviště. Ty jeho oči, nechápu jak je někdo může mít tak jasné. Tak či tak je to dost pěknej kluk, na kterého nemám, tak proč o něm přemýšlet, že? Zavrtěla jsem hlavou a všechny myšlenky na něho vypustila. Lehla jsem si k televizi a přepínala prohramy. Je hrozný jak nic nedávají. Nechala jsem tam NAT GEO Wild a zachvilku usnula. Poslední dobou jsem hodně unavená, nevím čím to je, ale dost mě to omezuje. Vlastně když si to tak vemu, tak spím každý den odpoledne, což jsem nikdy nemusela. Je to divné.

Z mého spaní mě vzbudil můj úžasnej bratr a jak jinak, než lehtáním na nohou. Bože to je debil. "Sakra Calvine, táhni k čertu!" "Ale No tak, nebuď hned tak zlá." "Jdi do háje" uraženě jsem na něho prskla a odebrala se k sobě do pokoje. Jak moc ho nesnáším, chce se mi křičet. Ne, nemá cenu se takhle nervovat. Klid. Nádech, výdech, Beth uklidni se, je to jenom tvůj bratr. ANO!můj bratr a to je ten problém. Proč mám za bratra takového debila? To nemůžeme být rodina jako z filmů? Ne, nemůžeme u Bilsnů musí být všechno špatně. Kašlu na to, jdu si zaběhat, vzala jsem si sportovní leginy a tílko. Obula jsem si běžecké boty, zapla apku na mobilu a běžela. Cestou jsem si zpívala písničky, které mě proudily hlavou. Běžela jsem už dlouho a popravdě už jsem nemohla. Jenže moje věta zní "když nemůžeš tak přidej!" Poslechla jsem sama sebe a ještě přidala. Po několika stovkách metrů jsem málem vyplivla plíce a zpomalila do kroku. Podívala jsem se okolo sebe a zjistila, že absolutně nevím kde jsem. Paráda.

Pořád jsem se procházela neznámo kde, doufajíc najít cestu domů. Marný, toto. Moje orientační schopnost je na nulovým bodu. Jsem blbá, měla jsem alespoň koukat kde odbočuji, ale ne já si musela zpívat a koukat kde co lítá. Šla jsem tedy dál a došla do čtvrti, kde byly samé vily, wow tak tady bydlí nějací chudáci. Chodila jsem mezi domy až jsem došla nakonec, kde byla obrovská vila. Šla jsem blíž a otevřely se dveře. A do prdele! Beth jsi v háji. Sakra, sakra a sakra. "Co tu chceš?" Někdo na mě zařval. "No, víš já se ztratila a vůbec nevím kudy se dostat domů." "Aha, no tak táhni domů" No to si dělá prdel? Jak mám jít asi domů, když nevím kudy? To je fakt chytrej člověk. "A jak asi ty chytráku?" Prskla jsem na něj a on se jen uchechtl a odešel. Další magor, koho já ještě dneska nepotkám. Zavolala jsem mámě aby mi dala adresu kde bydlíme a já šla pak podle navigace. Díky bohu že mě to napadlo, jinak bych prostě domů nedošla.

JUSTIN
Přijeli jsme ze školy domů a kluci pořád mleli o nějaký děvce, která je na škole nová. Vůbec je nechápu, všechny jsou stejný. "A můžete mi konečně říct o kom tu pořád žvatláte?" "Bieber! Děláš si prdel? Mluvíme o tý kočce co je nová.." a to si myslí že mi nedošlo? Je snad debil? "Do prdele Dylane, myslíš že mi to nedošlo?! Ptal jsem se kde jste jí viděli, musel jsem jí vidět i já. Tak jste asi zhulený, protože hezký holky si všimnu vždycky!" Ještě ze mě bude dělat debila ne!? "Je to ta co byla dneska u auta. Jenomže to by jsi se musel alespoň soustředit aby jsi ji zahlédl." Prskl na mě a odešel do obýváku. No, tak na tohle nemám náladu. Vzal jsem si pití a odešel do svého pokoje.

Vůbec nechápu co na tý holce vidí, jo viděl jsem jí, ale je nic moc. Prostě normální šukací stroj. Sedl jsem si na postel a vypil celou skleničku vody, zapl jsem si data v mobilu a koukal na nový věci ve světě. No je to si divný ale ten vymývač mozků nemám, myslím tím facebook. Příjde mi to fakt debilní věc a vůbec k čemu by byl nějakej facebook Justinovi Biebrovi? Pche! Proč nad tím vůbec přemýšlím? Dneska je čtvrtek, takže ještě zítra a pak zase do klubu ohnout nějakou děvku. Z mého přemýšlení mě vyrušil něčí hlas, otočil jsem se a ve dveřích stál Jason. "Co chceš?" promluvil jsem a kejvl hlavou ať jde dovnitř. "Prakticky nic, jen jestli jsi v pohodě. Jsi od školy zavřenej v pokoji." Bože, Jasone! mě z tebe jednou trefí, jasně já jsem zavřenej v pokoji, protože mi něco je. AHA! Až mi něco bude tak rozhodně nebudu v pokoji. Mě totiž nikdy nic nebude! "Jasone?! Co by mi asi bylo? Hm?" "No tak já nevím, ale byla tu ta holka. Ta ze školy" Vykulil jsem na něho oči. "Co tu chtěla?" řekl jsem tak trošku vyděšeně, protože proč do prdele leze nějaká holka k nám do baráku? "Klid byla jenom venku, prej se ztratila" uchechtnul se. "Aha, si debil. Už jsem si myslel, že něco chtěla" Jason jenom pokroutil hlavou a odešel z mého pokoje.

Po několika minutách mě to v mém pokoji nebavilo a proto jsem šel dolů za ostatníma, když jsem přišel do obývaku všichni zmkli. Jako vážně?! "Co?!" Prskl jsem a všichni jenom řekni nic. No tak to je snad vtip ne? Sedl jsem si do křesla a poslouchal o čem se baví, i když se to moc poslouchat nedalo, protže to byly fakt kraviny. Oni tu řeší kolik holek ohnuli minulý víkend, no tak to potěš koště. Vůbec jsem je nevnímal až mě někdo vyrušil z mého tranzu. "Hm" zabručel jsem a všichni vybouchli smíchy. What! "Co je?" ublíženě jsem řekl a oni se začali smát ještě víc. No ty vole, asi jednu dostanou. "Můžete mi vysvětlit čemu se tlemíte?" " No víš Justinku, vypadal jsi jak pes, který slintá nad kusem masa.O čem jsi přemýšleš?" Usmál se Dylan. "nad ničim" mykl jsem rameny a dál 'poslouchal' to o čem se baví.

Z ničeho nic se vynořil Alfredo a bylo vydět, že je opravdu nasranej. "Co se stalo?" zeptal jsem se , ale odpověď jsem nedostal. No tak fajn jak myslí, jeho blbost! Dál jsem si přemýšlel o svý věcech, i když vlastně jsem o ničem nepřemýšlel :D. "Musíme dneska zabít pár chlápku" vydal ze sebe Alfredo a to mě probralo. "Kdy a kde?" Vyhrl jsem, ano jsem posedlý svojí prací. Už dlouho jsme nikoho nezabili a mě to chybí. "Ještě nemám plán, ale cca kolem 10 vyrazíme." Pokejval jsem hlavou a odešl do pokoje. Přešel jsem do koupelny a vysvlékl se. Vlzel jsem do sprchy a pustil na sebe horkou vodu. Když už mě to přestalo bavit vylezl jsem a ručník si obmotal okolo těla, přešel jsem ke skříni a vyndal si černé jeany a bílé tričko, na to jsem hodil černou koženou budnu a můžu jít pracovat.Mrkl jsem na sebe v zrcadle a opustil svůj pokoj.

S klukama jsme nasedli do aut a jeli k nějaké velké dřevěné stodole. Když jsme tam dojeli, přichystal jsem si pistoli a čekal na signál. Po několika vteřinách signál přišel a my vylezli z aut. Potichu jsme se blíži k vratům. Já s Jasonem jsme šli předním vchodem, Dylan s Fredem šli zadním a Lil s Ryanem nás kryli. Čekali jsme až bude Dylan uvnitř, uslišeli jsme výstřel a vykopli hlavní dveře. Bylo tam mrtě chlápků, ale na nás nikdo nemá. Okomažitě jsme začali střílet a jejich těla začala klesat k zemi. Ou jééé. Bíbřík to kalí. Všechny jsme zabili a stodolu zapálili, nikdy za sebou nenecháváme stopy.