Serious BOY

SB-4

Ahojj, tak je tu konečně další část, já vím, že jsem ji slibovala dřív. Bohužel škola mi dala opravdu zabrat. :/ Tak doufám, že se Vám bude číst alespoň trochu líbít. Další bude co nejdříve. :)

BETHANY

Ráno jsem se probudila a pořád jsem myslela na to co se stalo včera večer. Vůbec to nechápu,vždyť jak jsem to mohla ho háje dopustit?! No už o tom nechci přemýšlet a nechci ho už nikdy vidět! Prostě ne. Přehodila jsem tedy nohy přes postel a šla si udělat snídani. Udělala jsem si banán s jogurtem. To je jedna z mála věcí co ráno pozřu. Dneska nemusím jít do školy takže pohodka. V obýváku jsem si zapla televizi a snažila se najít něco, co je alespoň trochu normální. Tak to je opravdu ztráta času, samé telenovely. Nesnáším televizi!! Vypla jsem ji a odešla do pokoje, skočila jsem do postele a vzala si notebook. Podívala jsem se na fb ale nic nového tam není a ani tam nikdo není. Takže jsem si zapla Surfařku. Miluju tenhle film a obdivuju Bethany. Ooo jaká náhoda že se jmenuji stejně :D

Film byl asi tak v půlce filmu a někdo začal bouchat na dveře. Já nechápu logiku dnešních lidí. Oni vidí zvonek, ale stejně bouchají jako by šlo o život. FUCK! Došla jsem dolů a otevřela dveře, stál tam nějakej chlápek. Viděla jsem ho poprvé. „Přejete si?" promluvila jsem. „Nazdar, znáš tohohle kluka?" řekl a ukázal mi fotku. Na té fotce byl Justin. Ooo ne! Justina ne! „Jo znám, je to debil!" vyprskla jsem a zabouchla za sebou dveře. Jestli tohle někomu přijde jako vtip tak jsou asi retardovaní nebo nevim. Když už jsem byla dole tak jsem si nalila vodu a odešla znovu do pokoje. Dokoukala jsem tedy film a nevěděla co dělat. Já vůbec nevím, kdy se vrátí máma, no ale to je fuk. Šla jsem tedy znovu dolu a udělala si oběd. Když jsem si sedla ke stolu někdo začal zvonit jako blázen. To si snad už dělaj prdel ne! Já se chci najíst ! Naštvaně jsem se zvedla a došla ke dveřím, otevřela je a nikdo nikde. Debilové! Fakt, že jo. „Opravdu vtipný!" zakřičela jsem a zavřela dveře. Tak a teď se konečně najím.

Koukala jsem se dole na MTW a uslyšela jsem u sebe v pokoji obrovskou ránu. To není možný jsem sama doma. Byla jsem hrozně posraná strachy. Ani si neumíte představit jakej jsem posera :D Vylítla jsem z gauče a snažila se utěšovat tím, že mi třeba spadl lustr nebo něco takového. No to je prostě marný :D Odvážila jsem se a šla pomalu nahoru, bože můj jestli nedostanu infarkt tak už nikdy. Když jsem byla nahoře vlezla do máminy ložnice a myslela jsem, že mě omejou. Tak to je průser. Někdo tu opravdu byl, všechno je přeházené vzhůru nohama. Tak popravdě? To, že jsem se před chvilkou opravdu bála, tak teď to nejde ani slovy vystihnout. Prohlížela jsem si pokoj, když v tom někdo začal zvonit. Znovu. Tohle se mi vůbec nelíbí, ale vůbec. Opatrně jsem tedy došla dolu a klepala se jak ratlík. Otevřela jsem dveře a nechtěla se tam ani radši podívat. No díky bohu stál tak Justin. Nechci říct, že ho vidím ráda, ale v tuhle chvíli všechno. Oddechla jsem si. „A-ahoj Beth. Potřeboval bych s tebou mluvit. „ Stála jsem tam jak přikovaná a nemohla ani nic říct. „Bethany? Jsi v pohodě?" „Um, jo . Co jsi to říkal?" usmála jsem se a dělala že nic. „Že s tebou potřebuju mluvit." „Jo aha. Tak pojď dál."

Přešli jsme do obýváku a já čekala co z něho vypadne. „Víš ten včerejšek, no já..... Omlouvám se, ulítlo mi to. Já-já.. „ Začal mi luskat před obličejem. Hrozně jsem se lekla. No to je skvělý teď si o mně bude myslet, že jsem nějakej debil. „Beth, co se ti stalo? Vůbec nevnímáš!" Řekl trochu hruběji. „Poslouchala jsi mě vůbec?" „Joo poslouchala, teda ne. Co jsi říkal?" řekla jsem trochu rozklepaně. Chtěl něco říct, ale seshora se ozvala další rána, ohromná rána. Vyjekla jsem a začala jsem se znovu klepat. „Co to bylo?" řekl Justin. Jen jsem se na něho koukala. „Sakra můžeš mi říct co se to tu děje?" Vykřikl na mě. „Já nevím Justine!" Křikla jsem na něj a slzy mně stékaly po tvářích. Justin se sebral a šel po schodech nahoru. Šla jsem za ním, ale jako nevím, co tam chce dělat. „Kam to jdeš?" „Zajímá mě, co to bylo za ránu.." řekl jednoduše. „kde je tvůj pokoj?" „Vlevo" Vešel do pokoje a já hrůzou zůstala stát na chodbě, hrozně jsem se bála, co tam bude. Nic se neozývalo, umíte si představit, že bych do toho pokoje vlezla já? Ale už před tím než sem přišel Justin? Posrala bych se!