Love Me! [Yaoi]

Kapitola 32

//Aby to bylo vyrovnané, tak tenhle příběh je jen ze strany Osoie :D Příště to už snad bude zase normálně psané z obou pohledů. Dokonce tam přibudou další dva (Renův a Seijiho úhel pohledu) 

"Nechápu, o co se to Izumi pokoušela," brblal jsem si pro sebe cestou k mému domu. V rukách jsem držel dvě igelitky s potravinami, a celou dobu se mračil.
Proč mě sakra políbila?! Sice říkala, že je to na rozloučenou, že se takhle loučí se starými přáteli, ale mně to moc jako přátelská pusa nepřipadala. Škoda, že jsem nestihl uhnout. Otřel jsem si hřbetem ruky rty, na kterých jsem ještě cítil trochu višňového lesku, a odemkl dveře od bytu.
Zarazil jsem se, když jsem si všiml dvou postav na gauči. Byl to Hishikawa s Renem. Hishikawa měl lehce rozepnutou košili a Ren se k němu nakláněl.
Hlavou mi hned proběhly otázky 'proč tu je Hishikawa? A co tu krucinál dělá s Renem?!'

Stihl jsem jen zaregistrovat, jak se Hishikawa narovnává, upravuje si košili a rychle odchází. Vzpamatoval jsem po zabouchnutí dveří, a obořil se na Rena.
"Cos Hishikawovi udělal?"  zamračil jsem se a zeptal se ho rozzuřeně.
"To bych se měl ptát já tebe, ne? Vyrazit si takhle ven s Izumi a na veřejnosti se s ní líbat..." Ren vstal a začal uklízet hrníčky s čajem, které zůstaly na stole. "Byl jsem tak blízko, a tys zrovna musel přijít," zabručel tiše.
"Cože?! Už se ho nedotýkej, on není hračka na hraní!" vyjekl jsem. Vím, jaký Ren je. Rád se všemi flirtuje a pak je odhazuje, když ho přestanou bavit...
"To říká ten pravý. Jen jsem ho chtěl uklidnit, protože tě viděl v obchoďáku."
Překvapeně jsem zamrkal. "Myslíš s Izumi? Ale já s ní nic nedělal!" bránil jsem se. "Jen jsem se s ní potkal! Přece jsem ti říkal, že jdu koupit něco k jídlu..." ukázal jsem na tašky, které jsem nechal položené na chodbě a otočil se zpět na něj. "Ona mi jen dala přátelský polibek! Nemohl jsem s tím nic udělat."
"Já nejsem ten, kterému by ses měl omlouvat, a něco vysvětlovat," pokrčil rameny a hodil na mě vážný pohled. Nevím, proč byl Hishikawa zrovna u mého bratra, ale věděl jsem, že Ren využil situace. Protože komu by se naskytla taková šance být osamotě s nějakým pěkným klukem, který se ti líbí? Ale pohled, který na mě teď vrhal byl spíš rozzuřený z toho, že se Hishikawa utápí v lítostí a myslí si, že jsem ho podvedl, a ne z toho, že jsem Rena přerušil v tom, co mu chtěl udělat.

"Sakra..." prohrábl jsem si vlasy a zamířil na chodbu k sousedním dveřím. Musím to hned napravit, jinak se mi bude Hishikawa vyhýbat.
Zazvonil jsem na zvonek a čekal. Samozřejmě, že mi neotvíral. Určitě tušil, že jsem to já. Mlaskl jsem a zamračil se. Jsem fakt idiot... Nedivím se, kdyby mě teď nesnášel.

"Osoi?" slyšel jsem za sebou chlapecký hlas a otočil se. Byl to Seiji, který zrovna vystupoval z výtahu. Na hlavě měl takovou tu špičatou, zelenou narozeninovou čepičku, a v ruce držel tašku s logem knihkupectví.

"Byl jsem v jednom obchodě, kde když se dozvěděli, že mám narozeniny, tak mi tohle dali na hlavu, tak se nediv," řekl, když si všiml mého pohledu, a ukázal na tu čepičku. /Neptejte se, proč si to Seiji prostě nesundal... Komu by se taková čepička nelíbila xD /
"Jo, v pohodě... Prosím, vzkážeš Hishikawovi, že to byl omyl? On bude vědět, co jsem myslel."
Vlastně by mě zajímalo, proč oni dva nejsou spolu, když měli jít oba oslavovat Seijiho narozeniny. "Mimochodem, vše nejlepší."
"Díky," zamumlal Seiji a přešel ke dveřím. "Proč mu to nevysvětlíš sám? Já jsem to taky viděl, takže ti moc nevěřím," řekl upřímně, a já se rozpačitě podrbal na zátylku.
"Ou, to asi bolelo, co? Ani on ti nevěří," slyšel jsem ironický tón. Podíval jsem se na Rena, který se opíral o rám našich vchodových dveří a s úšklebkem se díval ze mě na Seijiho, který odemykal dveře od jejich bytu.

"Ty jsi Hishikawův bratr, že?" Zeptal se Ren. "Vše nejlepší," dodal s tím nejsvůdnějším hlasem. Rád prostě balil všechny živý věci.
Ale Seiji byl stále plný nezájmu a jen ho přelétl očima. "Dík," odpověděl znovu a otevřel mi dveře.
Já tedy zamířil do jejich bytu a rovnou k Hishikawovi do pokoje.

"Počkej, nechceš vědět aspoň kdo jsem, nebo moje jméno, když já tvé znám?" zeptal se Ren trochu zmateně.
"Ne, to je v pohodě," pokrčil Seiji klidně rameny a zavřel za námi dveře.