Love Me! [Yaoi]

Kapitola 18

Celý zbytek víkendu jsem Osoie neviděl. Potom samozřejmě v pondělí a v úterý ve škole, ale to prostě nebylo ono. Povídal si se mnou jako s normálním žákem. Nevím, proč se mi to tak nelíbilo. Vždycky mě maximálně pozdravil, potom se se mnou rozloučil a nic víc. Chtěl jsem, aby si se mnou povídal, ale to asi nemohl... Byl v práci a měl spoustu jiných starostí, než vybavovat se se žáky. Tak proč mě to tolik žralo?

Přišel jsem domů, hodil věci na zem a svalil se na gauč. Oddechl jsem si. Kdo by řekl, že po tom víkendu bude ve škole tolik práce? Asi tři učitelé chyběli kvůli nemoci a já měl čtyři nové hodiny na suplování. Prohrábl jsem si vlasy. Aspoň, že zítra budu mít klid, protože je matematická soutěž a sportovní festival, kdy se hned po matematický soutěži budou konat sportovní akce a odpoledne a k večeru bude festival na oslavu. Prostě den bez učení.

Uklidil jsem doma, uvařil oběd a vydal se ven. Zítra mám tu matematickou soutěž a sportovní festival, kde budu i já cvičit. Proto jsem si šel alespoň zaběhat, abych byl ve formě. Od přírody jsem byl prostě rychlý a nemusel se nijak stresovat s tělocvikem. Šel mi od ruky. Stejně jako matematika. Hold, jsem něco jako šprt.

Na chvíli jsem si zdřímnul. Byl jsem zvědavý, jak zítra Hishikawa zazáří. Plánoval jsem ho na ten festival pozvat, že by tam byl se mnou...

Doběhl jsem domů trochu zpocený, umyl se a šel se učit matematiku. I když jsem to nepotřeboval. Bylo to spíš něco, čím bych se odreagoval a nemyslel na Osoie. Nechápu, proč jsem na něj myslel a měl ho plnou hlavu. Že bych se... Zamiloval? Zakroutil jsem hlavou. Blbost, na to myslet nemůžu...

...

Vstal jsem o hodinku dříve, než kdy jindy. Byl jsem vynervovaný. Bál jsem se, že něco zkazím a všichni se mi budou smát... I Osoi.
Šel jsem si dát ledovou sprchu, abych se probudil. Chvilku jsme ještě ležel v posteli a pak se oblékl, nasnídal a vyrazil se obout.

Zrovna když jsem vycházel z vchodových dveří, vyšel i Hishikawa. "Dobré ráno. Jsi připravený na soutěže?" Usmál jsem se. Vypadal trochu sklesle. "Copak?" Povytáhl jsem obočí. Snad mu není špatně.

Překvapeně jsem zamrkal. Nečekal jsem, že půjde teď do školy. "Dobré ráno," pokýval jsem hlavou. "Nic se neděje..."

Přiblížil jsem se k němu a sáhl mu na čelo. "Opravdu ne? Nevypadáš moc dobře."

Začervenal jsem se a oddálil se od jeho ruky. "Nic mi není. Opravdu. Jen jsem trochu nervózní. To je vše," pokrčil jsem rameny.

Usmál jsem se. "Neboj. Vyjde ti to. Určitě. Budu ti držet palce," naklonil jsem se k němu a lehce ho políbil na čelo. "Měj se, já mizím, nebo přijdu pozdě," zamával jsem mu a vyrazil pryč.

Chvíli jsem vyjeveně stál a rudl. Zase to udělal! Zase mi dal pusu na čelo... Teď nad tím budu přemýšlet celý den a nebudu se moc soustředit na soutěž. Zamračil jsem se a také pomalu vyšel ven, směrem ke škole.

Yahoo~ Gome, že pokračování chvíli trvalo, ale neměla jsem moc náladu na psaní + byla ta pitomá škola a já byla každý den totálně unavená ˇ^ˇ Ale je konečně Sobota a já spala po dlouhé době 10 hodinek :3 Aww :D Jak se vám tento díl líbí? ^^