„Milí studenti, představuji vám vaší novou spolužačku Emily Hurryovou."
„Ahoj," řekla jsem trošku ustrašeně a lehce mávla rukou na tupě zírající spolužáky.
„Posaď se Emily," pobídl mě učitel Clark.
Procházela jsem uličkami mezi lavicemi a snažila jsem se, na sebe moc neupozorňovat, přece jenom jsem na té minulé škole byla šikanovaná a hodně mě to poznamenalo, natolik, že se lidem raději vyhýbám. Došla jsem až k poslední lavici u dveří, bylo tam jediné volné místo ve třídě. Seděla tam trošku zvláštní holčina s dlouhými hnědými vlasy sepnutými do culíku, měla brýle a za uchem zaháklou tužku, vypadala tak chytře. Potichu jsem zašeptala „Můžu?" Ona se na mě podívala, usmála se a s radostí řekla „No jasně!", úsměv jsem jí oplatila a přisedla si k ní.
První hodina, matika, nic záživnýho, jen nějaký čísla a tak. Celou hodinu jsem si prohlížela ty podivíny v mé nové třídě, byly tu snad všechny typy lidí, od smradlavýho tlouštíka, kterýmu lezla půlka prdele z o tři čísla menších kalhot než by měl vůbec mít až po XXXS Blond Barbie v uplých růžových šatičkách.
Přiznám se, já jsem do kolektivu nikdy moc nezapadala, jsem moc stydlivá a raději se vezu s ostatníma. Chtěla bych někdy patřit mezi ty holky o které se kluci perou, ale o mě by si nikdo ani kolo neopřel. Jsem prostě obyčejná holka z Texasu, která nemá zapotřebí vystrkovat kozy a špulit prdel na každym rohu, a takovou samozřejmě nikdo nechce.
Zazvonilo na přestávku, vytáhla jsem z báglu svůj mobil a začala jsem odepisovat nevlastní matce, která byla tak neúnosně otravná s tím jak se mi tu líbí, jestli jsou tu hezcí kluci a podobný sračky. Odflákla jsem jí jen zprávou "Dobrý Kelly". Najednou se u mé lavice objevil vysoký, svalnatý a docela pohledný blonďák, co kecám, nebyl jen pohledný, byl přímo dokonalý!!
„Ahoj Emily," pousmál se.
„Ahoj?" řekla jsem tak trochu nepřátelsky.
„Já jsem Hanry," představil se.
Nevěděla jsem co říct, tak jsem se jen pousmála.
„Znáš to tady?" zeptal se.
„Ani ne Hanry."
„Jestli chceš, můžu tě tu po škole provést?"
„To by bylo fajn."
„Oukej, tak ve dvě před školou," mrkl.
„Jojo," přikývla jsem a zase čapla svůj mobil.
Byla jsem hrozně zaskočená, v životě jsem se nebavila s tak úžasným klukem, vlastně s žádným.
Hanry
Sedí tam, tak zmatená, miluju zmatený holky. A ty její krásné dlouhé vlasy a je tak nádherná. Jen její smutný výraz mi k její kráse nesedí. Měl bych za ní jít a prohodit s ní pár slov, ale co když mě jen odbyde. Určitě má přítele, když je tak krásná. Pomalu se otočím a nenápadně se na ní podívám. Bože. Usmála se na mě. Miluju její úsměv a to jí znám necelých pět minut. Musím sebrat odvahu a o přestávce za ní zajít, nemůžu z ní spustit oči.
Je to můj první pokus, psaní něčeho takového🙈 ale nebojte se, rozjede se to, nějak to začít přeci musí, tak snad se vám moje psaní bude líbit💋
