„Tak kam půjdeme Hanry?"
„Kam bys chtěla?" .. „Cukrárna, kavárna, obchoďák? Řekni si.
Je to tak těžké přemýšlet o tom, kam bych chtěla jít, když se na mě bez mrknutí koukají ty jeho velká modrá kukadla.
„Mohli by jsme jít třeba na pizzu?" Nevím proč jsem se zeptala, když nemám vůbec hlad, ale co, alespoň jsem byla schopná ze sebe něco vykoktat.
„No jasně, máš ráda pizzu? Vezmu tě do nejlepší pizzerky tady u nás, pracuje tam moje ségra, tak vás rovnou představím."
Bože, už mě chce seznamovat se svou ségrou, bere to nějak vážně, známe se sotva pár hodin. Přeháním jako nikdy, vždyť je přece normální že mě s ní seznámí když jdeme tam, kde ona pracuje. Počkat, proč na mě pořád kouká. Jo, no jasně, neodpověděla jsem.
„Joo, to by bylo fajn."
Vážně Emily? Nic lepšího neumíš? Začínám se potit jak pes, každé slovo zanechává kapku potu na mém čele.
„Jsi docela stydlivá viď?" pošťouchl mě.
„No," zamumlala jsem.
„Neboj, já tě neukousnu," kousl se do rtu a usmál se.
Já jen tupě a bezmocně zírala na jeho krásně zářivé zuby, které mě přímo oslepovaly. Co si asi tak musí myslet, vypadne ze mě sotva hláska. Konečně jsme na místě, ta cesta pro mě byla tak moc dlouhá, i když jsme šli asi jen 5 minut.
„Ahoj ségra," zahlásil Hanry při vchodu do pizzerky a sedl si na barovou židli.
„Čau, co tu chceš?" Odsekla ho.
„Jsem tady s kamarádkou, nová spolužačka, dej nám tu nejlepší pizzu co tady máte."
„Jo, tak nová, takže ona netuší jakej si hajzl co?" Zasmála se.
Já tam stála a jen jsem se usmívala jak největší kretén.
Konečně Hanry řekl „Emily, tohle je moje ségra Lucy"
„Ahoj," šeptla jsem.
„Ahoj Emily, jak se ti tu zatim líbí?"
„Je to tu fajn."
„Počkej za pár dní, to už to tak moc fajn nebude." Úsměv jí doslova z tváře zmizel.
Nechápavě jsem se na ní koukala, ale nějak jsem jí neřešila, vždyť jí vůbec neznám, měla jen blbý kecy.
Hanry popadl krabici z pizzou a pokračovali jsme v procházce, vypadá to, že má namířeno do parku. Sedli jsme si na lavičku, hezky jsme si popovídali a snědli pizzu. Je tak pozorný a milý.. Znám ho jen pár hodin, ale mám pocit, že jsem s ním vyrůstala.
„Asi už budu muset jít." Řekl po tom, co mu zabzučel mobil.
„Já taky."
„Dala by jsi mi svoje číslo?" Zeptal se těsně před odchodem.
„Jasně,"
„Zítra se ozvu, pa." Přitáhl mě k sobě a dal mi lehkou pusu na tvář, znovu se usmál a odešel.
Musela jsem být rudá jak rajče. Chvíli jsem sledovala jak pomalu odchází, měl tak můžné tělo, a ten zadek, ach, rozplívala jsem se při jediném pohledu ona něj.
Díky němu mám pocit, že to tu bude docela fajn, jen mě znepokojily řeči jeho ségry, Co tím asi mohla myslet?
Máte co očekávat v příštích kapitolách, děkuju za pozitivní ohlasy.❤️
