Bylo tam takového ticho, slyšela jsem jen svoje hlasité lapání po dechu. Svíralo se mi hrdlo a začala mi být ukrutná zima. Prosím, ať už tahle noční můra skončí..
„Ségra, ségra! Vstávej, přijdeš pozdě do školy!"
Co to sakra?!?!
Otevřela jsem oči a ležela u sebe v pokoji, v posteli, v pyžamu. To mi hlava nebere.. Bylo to tak reálné, zaskočilo mě to, nemůžu přece najednou z toho šoku jen tak vstát. Co se vůbec stalo po té společné procházce s Hanrym, mám asi výpadek paměti nebo co.
Sakra, musím si pohnout, za chvíli jede bus a pěšky bych to dneska asi fakt nedala.
Přišla jsem do třídy, cestou se mi podlamovaly kolena, jako bych celý víkend běžela maraton nebo co.
„Ahoj Ann," sedla jsem si k ní, stejně jako první den.
„Ahoj Emily, tak jak sis tu užila první víkend?"
„Vlastně ani nevím," přimhouřila jsem oči a snažila se fakt hluboce zamyslet.
„To znám," začala se smát.
O co tady jde? Nejdřív mi Hanryho ségra řekne, že je to hajzl a že to tu za chvíli tak fajn nebude a teď tohle? Asi si fakt něco šlehnu, nebo já fakt nevim. Není tu absolutně jedinej normální člověk.
Celý den jsem ani vteřinu nedáva pozor, natož abych si ještě psala poznámky a podobný kraviny. Byla jsem tak unavená, že jsem sotva zvedla propisku ze stolu. Z ničeho nic mě svědil a pálil loket, začala jsem se drbat jako pes co má blechy. Najednou mi začala stýkat krev po ruce, snažila jsem se podívat co tam mám, tak jsem šla na záchod. Před zracadlem jsem si vyhrnula rukáv, na té ruce jsem měla tři dalo by se říct asi říznutí. Jak jsem se začala drbat, seškrábla jsem si strupy a teklo z toho krve jak z vola, měla jsem krvavý celý rukáv svého žlutého svetru.
Těsně před koncem školy jsem si uvědomila, že tu není Hanry, možná bych mu měla napsat. Nenápadně jsem si při bižuli vyndala mobil a ať jsem se snažila jak jsem chtěla, Hanryho číslo se z mího mobilu vytratilo, jakoby ani nebylo.
Co se to kurva děje? Vzteky mi ukápla slza, kterou jsem si utřela do rukávu, který nebyl rudý od krve.
Chci už domu! Nevydržím tu už ani chvilku, podlehla jsem najednou nějaký náhlý depresy a věděla jsem, že si musím lehnout a trochu přemýšlet o tomhle víkendu, co, kdy, kde, a kdo..
