Ema
Myslela jsem, že půjdu rovnou domu, ale zatím není tma, tak se tu ještě trochu porozhlídnu. Dívám se okolo sebe a vnímám každou maličkost.
Zrovna naproti mně veze pani kočárek a za ruku vede malou holčičku s dvěma culíčky, připomíná mi mě, ta paní mojí mamku a to malý v kočárku mího mladšího brášku Davida. (Čti: Dejvida)
Když mi bylo asi tak tolik, jako je té holčičce, mamka mi umřela, dodnes nechápu, že si nedokážu vybavit ani jednu chvíli s ní, vůbec si na ní nevzpomínám, vycházím jen z fotek a z toho, co mi o ní kdo vyprávěl. Vím jen, že byla moc krásná a určitě nás milovala z celého srdce.
Mohla tu být ještě pořád s námi, nebýt té nešťastné autonehody, která se jí přihodila.. Kvůli chlápkovi, kterej si před jízdou dal pár panáku a zdrogoval se, divím se, že do toho auta vůbec vlezl, hajzl zasranej, kéžby ne..
Tak jsem se zamyslela, že jsem málem narazila do lampy stojící u cesty. Myslela jsem si, že jsem náš dům už dávno přešla, ale naštěstí je namalovaný na tak svítivě modrou barvu, že se mezi těmi bílými snad ani nedá přehlídnout.
Konečně doma! Zahodila jsem tašku pod stůl a hupsla do své milované postýlky. Asi ani nebudu čekat, až přijede rodinka od babičky, a rovnou to zalomim.
Hanry
Ještě jednou bych jí k sobě chtěl přitáhnout a políbit jí, tak krásně voní, řekl bych že po malinách. Teď se jen modlím, aby bylo všechno v pořádku, mrzí mě, že jsem musel z ničeho nic odejít, ale táta mi napsal smsku:
"Okamžitě přijeď do nemocnice, mámin stav se zhoršil."
Nemohl jsem to přeci nechat být, musím tam ject! (Aby jste to pochopili, moje mamka má rakovinu, a už tři měsíce leží v nemocnici, prakticky žije z posledních sil, bál jsem se toho, že se to zase zhorší). Naskakuju do prvního autobusu který přijíždí, takhle pozdě večer už asi ani žádný jiný nepojede, alespoň mám čas po cestě napsat Emily.
„Ahoj Emily, moc ti děkuju za dnešní den,rád bych s tebou co nejdřív zase někam vyrazil :-) promiň, že jsem tak zdrhl, ale máme rodinné problémy, bohužel musím nutně jet do nemocnice, ozvu se o víkendu, papa, líbám :-*"
Emily
„Sakraa," vzbudilo mě pípnutí mobilu.
„Aha, to je Hanry," usmála jsem se do obrazovky telefonu, která mě po odemčení svým jasem přímo oslepila.
Byla jsem tak ráda, že mi napsal, jsem z něj naprosto odvařená.. Jen nechápu, proč, nebo za kým jel do nemocnice? Snad mi to co nejdříve vysvětlí, budu doufat, že to není nic vážného.
PS: Aby jste v tom měli jasno a nedivili se, tak Emily budu někdy psát jako Emu a Davida jako Dave.🙈
Děkuju, jste super.❤️ Dobrou noc.❤️
