Drown: What now? [Harry Styles, a.u.]

♥ two

Chvíli jsme si každý hleděli svého talíře, až cinkání příboru proklal Harryho zamyšlený hlas: „Ty jsi obarvená?"

Gratuluju, Harry, gratuluju, opravdu sis až teď všiml, že mám bílé vlasy? Potlesk, prosím, pro mého přítele a jeho senzační pozorovací schopnosti. „Né, to se ti jen zdá," sarkasticky jsem poznamenala a dále se věnovala svému talíři.

Nikdo se mé odpovědi nezasmál, když jsem zvedla oči, hladové krky nás po očku sledovaly, ale ani nemukly. Harry němě hleděl na můj ironický výraz. Blbec.

„Harry, jak je v Londýně?" Podruhé přerušila ticho má matka, čistě aby zahnala tenhle menší „WTF" moment.

Zaskočený se podíval na mou matku a začal pokyvovat hlavou. „Dobře, dobře."

„Nenamáhej se s tím přesvědčováním," zamručela jsem pobaveně.

Harry zase přesunul pohled na mě a jeho vidlička zaskřípala o talíř. „Vlastně se tam mám více než dobře. V práci se daří, dokonce jsem si našel nové přátele."

„A také náhodou potkal Chelseu," neodpustila jsem si. Harry mě zmrazil pohledem. Ne, na ni nezapomenu.

„Chelseu?" Ozval se Sebastian.

„Kdo je Chelsea?" Zajímala se matka.

Gemma se z ničeho nic rozkašlala a odešla pro vodu.

„Jedna stará známá," vysoukal ze sebe opatrně Styles.

Neodpustila jsem si hlasité odfrknutí.

„Jak se má?" Zeptal se Sebastian. To jako vážně? Můj bratr je natolik tupý organismus, že se zeptá na holku, kterou přebral svému kamarádovi, svého kamaráda? I měňavka by pochopila, že tohle zrovna není nejvhodnější téma.

Ne, vlastně jsem tohle vyprovokovala já. Začínám toho ale litovat.

Znechuceně jsem se zvedla od stolu a šla s talířem za Gemmou, než se Styles rozmyslel, jakou odpověď vlastně řekne. Našla jsem ji u okna, stála vedle závěsu a dívala se do ulice mezi domy, ale určitě nepozorovala ty šedé budovy.

„Gemmo, jsi v pohodě?" Přišla jsem k ní blíž. Až takhle blízko šlo vidět, že jí po tváři tečou slzy. Narychlo si je setřela hřbetem ruky a ty další se snažila vstřebat.

„Jo, jasně, jsem," pozvedla koutky na mě a zase sledovala obraz za oknem.

„Ne, nejsi," stoupla jsem si k oknu a chytila ji za rameno.

Pokývala hlavou do stran, jako by svůj žal chtěla dostat ven, nakonec ale snahu vzdala. „Po mně se vyspal s ní. On k ní určitě ještě něco cítí," hlesla tiše.

Uhnula jsem pohledem. Popravdě Sebastiana znám už skoro dvě desetiletí a vím, jaký může být. A upřímně, je to ten největší zmrd pod sluncem. Harry sice také není andílek, spíš je jeden z padlých, ale jeho dominantní charakter je ve srovnání se Sebastianem banalita.

Sebastian je ve zkratce podrazák a sukničkář. Jako jeho sestra jsem zažila několik takových případů, na kterých využil své schopnosti. Mohu připomenout právě Gemmu, kterou ten blbec oplodnil, o čemž sice nevěděl, ale pak se vyspal i s Harryho tehdejší holkou a i s mou ex-kamarádkou Penelopou, se kterou Harry pak taky chodil. I když to byl můj bratr, chvíle, ve kterých se mne zastal, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. A Harry na tom měl obrovský podíl.

„Ne," řekla jsem tiše, abych Gemmu trochu uklidnila a zároveň přesvědčila sebe, že je v mém bratrovi aspoň kousek cti.

„Kašleme na to, už nechci brečet," utřela si slzy papírovým kapesníkem z krabičky na pultu.