Drown: What now? [Harry Styles, a.u.]

one ♥

Tiše jsem listovala starou dobrou Austenovou a snažila se soustředit na text, který mi byl kdysi tak oblíbený a dobře čitelný. Nyní jsem se však ztrácela mezi řádky a dokola četla jednu a tu stejnou stranu, kde Jane Bennetová odjíždí za sestrou pana Bingleyho. Nemohla jsem číst, jelikož mě rušily dvě věci - Lucasovo ťukání autíčkem o stůl a zespoda pláč malé Theresy.

Jelikož se Gemma přistěhovala sem k nám, zvětšila se Sebastianova ložnice a Lucas o tu svou přišel. Samozřejmě byl zde pokoj i pro hosty, ale matka nemohla dopustit, aby zde nebyla jedna místnost pro návštěvu, a tak můj malý drahý bratr obývá můj prostor. Protestovat jsem samozřejmě nemohla, ale po studiích mám v plánu se odstěhovat. Ještě poslední rok a pak se snad dostanu do Bristolu.

„Berry? Berry?! Pojď sem, prosím," ozvalo se z přízemí. Otráveně jsem zaklapla knihu (stejně nemělo smysl nad tím sedět) a seběhla po schodech dolů, kde v obýváku plakala malá Theresa a v kuchyni se Gemma snažila udělat oběd. „Mohla bys prosím pohlídat tu cibuli, Teri se asi pokakala," požádala mě Gemma svým unaveným tónem. Vlastně tak zněla pořád. Bez řečí (už jsem si zvykla) jsem se postavila za plotnu a na chvíli sledovala, jak se Gemma snaží maličkou přebalit. Už v tom měla půlroční praxi, tak jí to šlo rychle. Zprvu mi jí bylo líto a byla jsem na Sebastiana naštvaná, zavázat se k povinnostem tak brzy, ale očividně se Gemmě role matky líbí.

Za chvíli byla hotová a vrátila se zpátky za plotnu: „Díky."

Usmála jsem se a namířila si to k batoleti, které si klidně hrálo na růžové dece mezi různými hračkami vydávajícími velice otravný zvuk, díky kterému jsem se tiše přemlouvala k tomu, abych ty krámy nevyházela z okna.

„Čau, Teri," pohladila jsem malou po světlých kudrnatých vláscích. Na sobě měla růžové dupačky a v puse růžový dudlík. „Copak, růžová princezno, co na mě tak koukáš?" Má velké oči. Tak jako je má Gemma nebo Harry a stejně tak je má olemovány dlouhými řasami.

Hleděla na mě, jako bych byla kdo ví co, možná obsah její staré plínky, pak ale její pozornost zaujalo něco jiného, něco za mnou.

Otočila jsem se po tom směru a spatřila kudrnatou hlavu ve dveřích. Vlastně už nebyla tak kudrnatá, jako byla před rokem a půl, vlny spočinuly na širších ramenech. „Dobrý den vespolek," pozdravil Harry a rozhlížel se kolem kde je kdo.

„Ahoj, Harry," ozvalo se vesele z kuchyně.

„Nazdar," utrousila jsem já a malá Theresa jen udiveně koukala, koho to sem čerti nesou.

„Ahoj, špunte," přišel Harry blíž, opatrně mě obešel, jako bych byla vzduch a vzal si malou do náručí, aby ji mohl pokničkat.

Za chvíli se ozval dupot ze schodů a najednou na Harrym visel i Lucas. „Harry, tys přijel!"

Harry s úsměvem zvedl hlavu a štípl ho do tváře: „No, a jen tak rychle neodejdu," zasmál se, vytáhl z kapsy sáček s pendreky a podal je Lucasovi.

„Takhle si uplácíš děti?" Posměšně jsem sledovala Lucase, jak sebou kecnul na pohovku a dal se do pendreků.

Povzdechl si. „A co bys ráda ty?"

„Od tebe? Nic." Rázně jsem cukla hlavou a dala se směrem do pokoje, teď přece konečně budu mít klid na čtení. Harry mě vyprovázel zklamaným pohledem, který hned potom vyměnil za rozkošný obličejík, při kterém malinká zapištěla smíchy, a u mě se tak zvětšovala nechuť mít někdy v budoucnu děti. Proč je to tak otravné?

Pýchu a předsudek jsem si opět vzala do rukou a snažila se zorientovat v řádcích prorostlých písmeny, ale marně. Klid na čtení - dokud tu bude ten idiot, tak asi ne. Soustředím se teď na čtení mnohem méně. A vím, že to není jen kvůli vřeštící Therese.