Drown: What now? [Harry Styles, a.u.]

three ♥

 Vstoupila jsem dovnitř a sundala si ty věci nezbytné pro letošní zimu: Kozačky, bundu, čepici, šálu. Urovnala jsem si přiťáplé vlasy, které jsem měla pod hučkou, do přijatelnějšího tvaru a nakonec hrábla po gumičce a svázala vlasy do nedbalého drdolu. Obyčejně mám tendenci se za vlasy jako by schovávat, ale doma mi je pohodlněji, když mi nepřekáží.

Najednou se za mnou objevila postava s necitelným výrazem ve tváři a s rukama přes hrudník. Copak, Stylesi?

„Jak bylo?" Zeptal se netrpělivě a sledoval chvíli přes zrcadlo mou tvář a pak sjel pohledem mé zadní partie.

„Fajn," odpověděla jsem jednoduše a vydala se nahoru.

Do cesty mi ale vstoupil on a nevypadalo to, že mě nechá projít.

„Fajn? Co jsi dělala?" Zeptal se s nádechem uštěpačnosti. Smaragdovýma očima se snažil vstřebat všechno, co mu odmítám říct verbálně.

„Doučovala jsem Jet," připomněla jsem mu rázně a snažila se ho obejít, ale on mě zase zablokoval. Zamračila jsem se a čekala, co po mně bude chtít.

„Volal jsem ti. Nebrala jsi to."

„Měla jsem vypnutý mobil," převrátila jsem očima a nakonec ho obešla, když na chvíli uvolnil svůj postoj.

Pak mě ale zase zadržel. „Proč jsi ho měla vypnutý?" Tentokráte mi jeho tón naháněl husí kůži. Ne, Harry, tohle mi nedělej. „Chtěl jsem ti zavolat, kdy pro tebe mám přijet," oznámil mi tvrdě. „Ale ty jsi se svezla se Zaynem," dodal prázdně.

Protočila jsem panenkami a vytrhla ruku z jeho sevření. „Prostě jsem doučovala malou holku matiku a Zayn mě odvezl domů. Co proti tomu máš?" Vyštěkla jsem po něm.

Harryho oči potemněly a já cítila, že je zle. Vím, že Zayna nesnáší, sakra, vždyť to vím! A taky vím, jaký Harry je, když se naštve.

Už se nadechoval, aby něco řekl, ale vložila jsem se do toho znovu já. „Harry," podívala jsem se, jestli náhodou někomu neděláme divadlo a pokračovala jsem, „tohle prostě nevydrží. Hádáme se čím dál častěji a stále se sobě oddalujeme. Prostě," nadechla jsem se těžce a unikla jeho zmateným očím, hádajícím význam mého správání, „skončíme to spolu."

Harry na mě tiše hleděl a nechával vzduch houstnout, abych se mohla uvnitř dusit pocitem viny. Mám ho sice ráda, ale tohle už prostě nejde. Já už s ním nechci být.

„Ty jsi strašný sobec, víš to, Barbaro?" Tenhle tón jsem od něj dlouho neslyšela. Tak chladný, netečný. „Někdy bys nemusela myslet jenom na sebe."

„Myslím si, že právě teď je ta chvíle, abych na sebe myslela a ukončila to, než mě to zničí," odvětila jsem.

„A kdo myslí na mě?" Zklamaně si mě prohlédl a pohledem zůstal na zemi. Pak svůj obličej zvedl a byl jako vyměněný. Nestál přede mnou Harry, který si mě kdysi chtěl vzít. Stál přede mnou Styles, ten, co mi zanechal na těle fialové mapy, na tvářích slzy a v hlavě zmatek. Ten, který se o mě vsadil se Zaynem a ten, co mě kdysi skoro zabil.

„Konec," trhl rameny, jako by mu to bylo jednou, a otočil se na patě. Odešel do obýváku, jako by se právě nic nestalo.

„Ty nepojedeš domů?" Zeptala jsem se ještě. Prospělo by mi, kdyby mi zmizel z očí.

Ani neuhnul pohledem z obrazovky. „Ne, jsem tu na pozvání své sestry, ne tebe," odpověděl chladně a dál se věnoval televizi.

Svěsila jsem ramena a odešla do pokoje. - Co jsem to právě udělala?

Ano, rozešla jsem se s Harrym. A on chtěl šanci. Teď to ale vypadá, že to nemyslel vážně. Vždyť ani trochu nezabojoval. Nezasloužil si to. Možná ani nechtěl. Takhle to je lepší.

Lehla jsem si do postele a vzala vypnutý mobil do ruky. Po zapnutí mi ihned přišlo upozornění o nepřijatém hovoru od Kokota a sms od Zayna. Ještě pořád má moje číslo. U kousku zprávy čtu, že se to týká toho kina, ale nemám chuť si tu zprávu rozklikávat celou a odpovídat mu.

Místo toho jsem si najela na konverzaci s Harrym. V poslední době jsme si napsali jen pár řádků, průměrně tři za týden. Palcem jsem sjela na září. Zprávy nekonečně dlouhé, samé 'chybíš mi', 'těším se na tebe'... 'Miláčku', 'zlatíčko'... V té době jsem nastoupila do posledního ročníku a Harry si našel práci v Londýně.

Když sjedu na listopad, roztomilá oslovení podstatně zřídla, časy odepisování se liší i o hodiny a objevují se mé screenshoty, na kterých je Harry a Chelseou na nějaké akci a ptám se na vysvětlení. Jedna z větších žárlivých scén, a to jen na facebooku! Řekla jsem mu, že nechci, aby se to opakovalo, ale o pár týdnů později se mi zase ti dva objevili na zdi. Nevěřím, že k sobě nic necítí. Možná se k němu ta káča hodí více než já. Určitě se to koště hodí k němu více než já. Nechápu, jak jsme se my dva mohli dát dohromady, vždyť jsme jako léto a zima.

Přesto to s ním někdy bylo úžasné, až se mi vhání slzy do očí, že už je to dávná historie.

Najednou mi do očí zasvítí světlo. Nevšimla jsem si, že tu mám takovou tmu, že mě osvětluje jen záře displeje. Zamžourala jsem, kdo to rozsvítil, a spatřila Stylese. Rychle jsem si utřela oči a zmateně se po něm podívala. „Co tu chceš?"

Styles směřoval k Lucasově posteli, kde měl dané triko na spaní. Bez změny lhostejného výrazu v obličeji mi odpověděl: „Spíme přece spolu."

Pozvedla jsem obočí a snažila se moc nehltat pohled, jak se převlékal do šedého trička. „To se nemůžeš vyspat na gauči?" Zeptala jsem se rozčíleně, pak jsem se ale trochu zastyděla, vždyť můžeme být přátelé...

„Ne, rád bych se vyspal. Doufám, že mi tu nebudeš fňukat."

Jeho tón mě dočista vyvedl z míry. Fňukat kvůli takového idiota, to tak. Vzala jsem své spací triko a hodlala se jít převléct do koupelny, když mě zastavil jeho pobavený hlas: „Snad se přede mnou nestydíš."

Zatnula jsem čelist a odkráčela do koupelny. Možná jsem se mu měla naposledy ukázat v celé své kráse. Ne, ten idiot si mou velkou prdel vidět nezaslouží.

Když jsem se vrátila zpátky do pokoje, Styles už byl otočený čelem ke stěně se zavřenýma očima. Zhasla jsem světlo a potmě došla do své postele. Čekala jsem nějaký naschvál od něj, ale ne, nenastrčil mi nohu, ani nenasypal připínáčky do postele.

Zvedla jsem mobil a rozhodla jsem se odepsat Zaynovi.

„Které kamarádce mě pomlouváš?" Zamumlal Styles, když se po pokoji rozlila zář.

„Žádné, domlouvám si se Zaynem rande," odsekla jsem a jak jsem řekla, tak i učinila.

„A tomu se říká, dámy a pánové, šlapka dvacátého prvního století," posměšně zamumlal hned, když jsem zprávu odeslala.

Semkla jsem rty a otevřela zprávy znovu. Co takhle bys řekl, Zayne, si to kino dát hned zítra?

---♥

včera večer jsem nemohla usnout:) Nechápu jak, ale za hodinku a půl jsem sesmolila 1000 slov:D

dneska jsem ke všem milá jako vřed na prdeli, tak aspoň vám udělám radost, vy mně ji děláte taky.

kdyby se vám náhodou chtělo, koukněte na povídku s Harrym Our Desiny od fathar1 (hodím link do externích odkazů), jedna z povídek, která se zde na wattpadu dá číst (protože, nezlobte se, ale buď narážím na něco, co sepsala asi čerstvě v pubertě nadržená dvanáctka nebo nadržená patnáctka(liší se to jen schopností pracovat s jazykem - tím českým)).

Jinak pokud píšete povídky nebo znáte nějakou, kterou byste mi mohli doporučit, tak neváhejte a napište, dostala jsem čtivou náladu, ale když to vidím jen podle obalu a názvu, tak mě nic nezaujme. Je to na vás:)

pac a pusu vaše Lore.