Rodina Hale

6. Díl

,,Díky že jsi mě sem hodil."

,,Jasan, za málo." Usmál se na mě a já na něj. Je sladký. Mohlo by mezi námi někdy být i něco víc? Doufám, že jo. Jsem člověk, co se rychle zamiluje ale, když už se to stane myslím to vždy vážně.

Otevřely se dveře a uvnitř stál táta. ,,Dělej. Večeře je dávno na stole. Nehodlám na tebe čekat, takže pohni." Proč musím mít takového tátu.

,,Jo, už jdu. Vydrž chvíli. Jenom se rozloučím se Scottem." Zabouchl dveře. Ach jo. Mohl je nechat aspoň přivřený. ,,Já už bohužel musím. Tak zítra?"

,,Dobře. Zítra ve škole. Ahoj."

,,Ahoj." Nasedl na svou motorku a odjel. Zítra ho zase uvidím. Kdyby tu tak byla mamka. Vždycky jsem si s ní rozuměla líp než s tátou.

 Zase ten otravnej budík. Kde je? Ať už je ticho. Schovala jsem si hlavu pod polštář, abych ho neslyšela. Moc to nepomohlo. Vstala jsem z postele, vysprchovala se a převlíkla. Seběhla jsem schody a z posledního skočila. No co. To dělají snad všichni. Je to zábava. Vešla jsem do kuchyně. Cože?! Táta už je vzhůru? A udělal mi snídani? Co se to s ním sakra stalo? Nikdy mi snídani nedělal. Ještě k tomu lívance. Okej tohle si nechám líbit ,,Ahoj. Jak to že jsi vzhůru?"

,,Řekl jsem si, že pro jednou bych ti mohl udělat snídani."

,,Tak to děkuju." Vzala jsem si talíř a nandala si na něj lívance. Snědla jsem je co nejrychleji, aby na mě tentokrát Natalii nečekala.

Vyšla jsem před barák. Za chvilku přijela Natalii a jely jsme spolu do školy.

,,Co ti je? Nevypadáš vůbec dobře."

,,Bolí mě strašně hlava."

,,Aha. Zvládneš to dneska?"

,,Jo. V pohodě. Asi nemáš nějakej prášek na hlavu co?"

,,Bohužel ne." Škoda. No snad to zvládnu i bez něj.

Vylezly jsme z auta. Po chvilce přišel Stiles a s Natalii si dali pusu. Kde je asi Scott? Rozhlížela jsem se všude možně.

,,Neboj. Támhle už ti jde." Řekl Stiles a já ho probodla pohledem. Podívala jsem se tím směrem kdy se měl nacházet Scott. Šel k nám a usmíval se. Usmála jsem se taky. Ráda ho zase vidím. Sice se známe jenom tři dny. Ale komu na tom záleží. Nám teda ne. 

,,Ahoj." Pozdravili jsme všichni Scotta naráz.

,,Ahoj."

,,Nikol už se tě nemohla dočkat."

,,Stilesi! Ticho buď!" Já ho zabiju.

,,Vážně?" Usmál se. Snad se nečervenám. Taky vás rád vidím. Nikol je ti dobře?"

,,Jo. Jenom mě bolí hlava. Ale nic to není." To je to na mě tak vidět, že mi není dobře? Asi jo.

Už jenom matika. To zvládnu. Ale ta bolest je příšerná. ,,Je mi nějak divně dojdu si opláchnout obličej. Běžte napřed."

,,Ok."

Vlezla jsem do koupelny a opláchla si obličej. To je bolest. Zamotala se mi hlava a já se musela opřít o zeď. Au. Moje hlava. Svezla jsem se po stěně na zem. Začalo se mi všechno mlžit před očima. Ztrácela jsem vědomí a všechno mě bolelo. Potom už byla jenom tma.