Rodina Hale

4. Díl

,,Počkat ..... Cože?!! Jak?!! Nemůžeš ..... vlkodlaci neexistují !!!" Určitě se musela zbláznit. Nic takového jako vlkodlaci není. Jsou totiž jen ve filmech.

,,Ale ano, existují. Klidně ti to všechno vysvětlím. Ale myslím, že radši to budeš chtít slyšet od někoho jiného."

,,Vysvětli mi ale jedno. Já myslela, že vlkodlaci jsou chlupaté zrůdy. V lese viděla něco úplně jiného. Byli tam vlci. Hnědý s rudýma očima a černý se smaragdovýma jako máš ty."

,,Tak dobře. Tohle ti říct můžu klidně i já. Ale musíš zavřít dveře a zatáhnout záclony." Udělala jsem všechno, co chtěla. Sedla jsem si na postel. Nevím, co se přesně stalo. Místo Natalii tu seděl krásný černý vlk tedy vlčice se smaragdovýma očima. Bylo to úžasné. Vidět tak krásné zvíře sedět přímo vedle mě. Rány od toho hnědého vlka má skoro zahojené jako by se nic nestalo. Natalii se přeměnila zpátky. ,,Tak co na to říkáš? Lepší než ve filmech co?"

Nevím co říct. Ještě před chvílí tu byla vlčice a teď už zase ne. ,,To určitě."

,,Ale je nás málo. Myslím těch, co tohle dokážou. Přeměnit se ve vlka. Ostatní jsou jiní. Jsou něco, jako ty říkáš. Chlupaté zrůdy."

,,Vážně?" Je to zvláštní, že vlkodlaci existují . Zívla jsem si. Už je si pozdě i na mě. Ale co Natalii?

,,Taky už jsem unavená. Hele tak mě napadlo. Nechceš zítra do školy jet se mnou?" 

,,Okej." Obě dvě jsme seběhly schody. Tak nějak mi je jedno že nás táta asi slyšel. Otevřela jsem jí dveře. ,,Tak zítra. Ahoj."

,,Ahoj,, Otočila se a zamířila rovnou do lesa.

Mám asi novou kámošku. Vyběhla jsem schody a zalehla do postele. Dnešek byl opravdu úžasný. S myšlenkami na dnešek jsem usnula. 

Jak já nenávidím raní vstávání. Vypnula jsem budík. Ještě chvíli jsem ležela v posteli s mobilem v ruce. Zapla jsem si facebook. Nová upozornění – Natalii Hale si vás chce přidat mezi přátele – Potvrdit. Vstala jsem z postele a přešla k šatníku. Vyndala jsem si černé džíny, tyrkysové tílko a modro zelenou košili. Šla jsem do koupelny. Osprchovala se a oblékla. Učesala jsem si vlasy a zapletla si obyčejný cop. Už jsem byla hotová a mohla jsem vyrazit. Seběhla jsem schody. V kuchyni jsem si vzala jablko. Aspoň něco, abych neměla hlad. Otevřela jsem dveře od domu a už tam stálo auto s Natalii uvnitř.

,,Tak dělej!!"

,,Už běžím!!!" Doběhla jsem k autu a nastoupila. ,,Ahoj. Tak můžem vyrazit."

,,Ahoj." Natalii nastartovala auto a hned jsme vyjely. Dojely jsme před školu a Natalii zaparkovala. Vylezly jsme z auta, vzaly si tašky a šly do školy. ,,První hodinu máme chemii. Ale bohužel vedle mě si sednout nemůžeš. Sedím s kámošem. Myslím že, by tam jedno volné místo mohlo být. Doufám, že ti to nebude vadit."

,,Miluju chemii. Ne nebude." Aspoň se seznámím s někým novým. Snad ti to nebude nějaká nafoukaná holka nebo kluk.

,,Ok. Tak pojď, za chvilku bude zvonit." Následovala jsem jí do učebny chemie. Ukázala na třetí lavici u dveří. Podívala jsem se tím směrem. Seděl tam Scott. Tenhle den určitě bude skvělí, když mám už takhle po ránu štěstí.

,,Jé. To je Scott."

,,Mně bylo divný, že byste se ještě neznali. Když mě za tebou včera poslal."

,,Cože? On tě za mnou poslal?" Nic neřekla. Začalo zvonit a tak jsem si šla sednout ke Scottovi. Natalii si sedla vedle hnědovlasého kluka. Podívala jsem se zpátky na Scotta. Sluší mu to jako včera. ,,Ahoj.'' Pozdravila jsem ho.

,,Ahoj. Takže už se znáš s Natalii. To je dobře. Podle mě budete skvělí kámošky.''

,,Jo. Je fajnová. Kdo je ten kluk vedle ní?''

,,To je Stiles Stilinski. Můj nejlepší kámoš. Jeho táta je místní šerif.''

,,Aha. A oni spolu chodí?''

,,Jop.''

,,Natálii mi řekla, že jsi jí za mnou včera poslal. Je to pravda?''

,,Jo je. Jak jsi mi napsala, že jsi venku. Tak jsem jí zavolal, protože je v lese skoro pořád. Měl jsem strach. Tady u nás v lesích se dějí velmi zvláštní věci."

<<Ahoj, tak další část je tu :) líbí? Na obrázku samozřejmě že Stiles <3 Jestli najdete chyby tak se omlouvám :) >>