A pak zmizela...

4.kapitola

Obsahuje sexuální scénku ;)
"Sakra!" zaklel Dolyn.
Když s Arrianne v náručí proběhl půlku hradu chodbami pro služebnictvo a ona vymazala paměť každé služce, kterou potkali, úplně vyčerpanou ji položil na postel a teď se jí pokoušel převázat ránu.
Arrianne se na něj pokusila povzbidivě usmát, ale přes bílý obličej jí přelétl jen jakýsi úšklebek. Úplně se vysílila při mazání pamětí.
Dolynovi se konečně podařilo převázat jí ránu. Vítězoslavně se usmál a svezl se k Arrianne na postel. Chvíli se díval do stropu.
"Děkuju" zašeptal prostě. Když Arrianne je kývla v odpověď, zvedl se a zamířil ke dveřím.
"Ať vás ani nenapadne šáhnout na tu kliku!" vypískla najednou Arrianne.
Dolyn se zamračil a podíval se na své ruce zamazané krví. Po tváři mu přelétl úsměv. Jako by ona neležela v zakrvácené haleně na bílé posteli.
"A na tý posteli taky ležím díky vám." zasmála se, jako kdyby mu četla myšlekly.
Dolyn jen zavrtěl hlavou a pak přes všechny její protesty uchopil dveře za kliku a nechal jí samotnou ve své ložnici.
                                                         ***
"Jak se cítíš?" zeptal se Dolyn o dva dny později, když uviděl Arrianne přicházet ke stolu do jejich společné jídelny na snídani.
Litoval, že se jí posledních osmačtyřicet hodin něvěnoval, ale jako korunní princ měl své povinnosti.
Arrianne si tyto dva dny volna užívala a neustále si půjčovala nějaké knížky z knihovny, i když stráže s tím nejprve měli problém.
"Výborně, po ráně už není ani památky."
"Cože?!" vytřeštil oči Dolyn.
Po tváři jí přelétl úsměv. "Já nic nevím o vás, vy zase o mě."
"Ještě jednou děkuju. Zachránila si mi život."
"Jsem si toho vědoma."
Posadila se ke stolu naproti němu a vzala do ruky krajíc chleba, který namazala vrstvou medu.
"Otec s tebou chce mluvit. Za dvě hodiny se máš dostavit do Hlavní místnosti."
"Je to kvůli-?"
"Ne, o Alexejovi nikdo neví. K mé smůle je zrovna on otcův oblíbenec."
"Nepotrestal by ho?"
"Ne. Možná by ho pochválil." zamračil se.
Arrianne si odfrkla. Nesnášela krále. Nesnášela lidskou rasu. I když Dolyn byl možná vyjímkou.
"Jak ses vůbec dostala z komnat a jak si věděla kde mě máš hledat?"
"Intuice a magie."
"Takže bys mohla utéct z hradu, kdybys chtěla."
"Mohla," přikývla a zamyslela se, "ale nechci... Myslím že je mou povinností vám pomoct."
                                                             ***
O dvě hodiny později stála Arrianne před králem, který se jí tvrdě díval do očí. Po jeho pravici stál Dolyn, na druhé straně Alexej. Královna zde dnes nebyla.
"Víš jak zachránit Orienu?" zeptal se král tvrdě.
"Myslela jsem, že to víte vy." odsekla.
Král něco zavrčel a ona se usmála. Bavilo jo si s ním hrát.
"Potřebuji volný přístup do knihovny." dodala po chvíli.
Všimla si, jak Dolyn při vyslovení slova knihovna ztuhl.
"Dobrá. Dávam ti měsíc. Jestli do té doby nenajdeš řešení na záchranu, budeš viset."
"Můžu jít?" zeptala se Arrianne znuděně.
"Nejdřív si s tebou trochu pohraju." ozval se Alexej.
"Cože?!" vytřeštila Arrianne oči.
"Jdeme." zavelel a nasadil jí na ruce kobaltová pouta.
Arrianne začala panikařit. To ne... Vrhla přes rameno na Dolyna prosebný pohled, ale setkala se jen se zoufalým výrazem v jeho očích. Ne, ne, NE!

Alexej ji dotáhl do své ložnice a surově ji hodil na postel. Ruce ji připoutal k čelu postele a po tváři mu přeběhl krutý úsměv. Svalil se na ni. Vytáhl kudlu a jedním tahem ji přeřízl halenu. Arrianne na něj jen tupě zírala a po tvářích jí stékaly horké slzy.
"Pusť mě ty chlupatá opice!" zaječela a začala s sebou zmítat.
"Ale, ale..." zavrněl Alexej a posouval svou ruku nahoru po vnitří straně jejího stehna. Druhou jí tvrdě stiskl bradavku.
Arrianne sykla bolestí. Bez magie byla úplně bezmocná. Ale... Tvrdě ho udeřila kolenem mezi nohy. Alexej se s úpěním svalil na postel vedle ní. Hned se však vzpamatoval. V očích měl zlost.
"Teď už nebudu tak něžný." zachrčel jí do ucha.
Roztáhl jí nohy od sebe a přivázal je k posteli.
Dolyne, udělej něco!
Ale věděla, že žádná spása nepřijde.
Alexej ji roztrhl kalhoty. Ležela před ním úplně nahá.
"Mmmm..." zašeptal jí do ucha.
Arrianne polka vzlyk když jí ruku trvdě strčil mezi nohy. Začala se zmítat bolestí.
Znovu si na ni lehl, tentokrát byl nahý i on. Uchopil jí hlavu do dolaní a začal ji líbat. Kousal ji do rtu, dokud z něho nevytryskla horká krev. Pak mezi nohama ucítila něco tvrdého. Chtěla křičet, ale v ústech měla Alexejův jazyk. Náhle vycítila svou příležitost.
Arrianne tvrdě skousla jeho jazyk a udeřila ho čelem do nosu. Alexej se z ní se skučením svalil. Bílé prostěradlo se zbarvilo rudou krví.
"Za to zaplatíš." zachrčel a znovu se na ni vrhl.
Dveře do ložnice se s trhnutím otevřely. Stál v nich Dolyn.
"Myslím že jako prvorozený na ni mám nárok jako první." zabručel.
Alexej něco zavrčel, ale slezl z postele a začal se oblékat.
Dolyn odpoutal Arrianne z postele, ale ruce jí nechal spoutané.
"Dělej, oblíkej se." V očích měl zlost.
Arrianne na sebe navlékla roztrhané kalhoty a halenu, i když měla spoutané ruce a nemohla je provléknout rukávy.
"Pojď." uchopil ji za paži a táhl ven z komnat.

V Dolynových komnatách spolkla Arrianne i poslední zbytky hrdosti a rozbrečela se.
Princ jí sundal pouta a chvíli na ni beze slova koukal.
"Neplač." zašeptal.
Přistoupil k ní a odhrul jí vlasy z tváře. Upřela na něj své modré oči.
Nevěděl, proč to udělal, ale přitáhl ji k sobě a objal ji. Zabořila mu hlavu do hrudi.
"Je mi to tak líto."
Odtáhla se od něj, ale jen na takovou vzdálenost, aby mu viděla do očí.
"Přišel jste těsně než..." hlas jí selhal, znovu se rozvzlykala.
"Ššš..." konejšil ji Dolyn, "ochráním tě před ním."
                                             ***
"Ne! Už ne!"
Dolyn se s leknutím probudil.
Arrianne.
Rozrazil dveře do její komnaty. Ležela na posteli a divoce sebou zmítala. Nikdo jiný v pokoji nebyl.
"Arrianne vzbuď se." přešel k ní.
Dál sebou zmítala a křičela. Vlasy měla slepené potem.
"No tak, Arrianne, je to jen sen!" něžně jí pohladil na tváři.
Pak prudce otevřela oči. Nikdy nezapoměl na tu čirou hrůzu, kterou v nich zpatřil.
"Dolyne...." vydechla téměř neslyšně.
Chvíli na něj němě zírala.
"Zůstaňte se mnou. Prosím." po tváří jí opět tekly slzy.
Dolyn se dlouho nerozmýšlel a vklouzl k ní pod pokrývku. Přitáhl si ji do náruče a nechal ji, aby jeho halenu smáčela slzami. Po chvíli, která mu připadala jako věčnost, konečně usnula.
Je téměř neuvěřitelné, jak se z někoho tak silného stane během několika pár minut stane troska.