Exchange

3. It's here

Tak a je to tady. Dneska přijedou. Musím být neutrální. Je mi jedno, že dneska poznám kluka, který bude dva týdny něco jako můj brácha. Ale zase mi to není natolik jedno, abych o tom s ostatními nemohla mluvit.

,,Mel, pojď už. Táta čeká v autě." Křičela na mě zezdola máma, když jsem po pokoji hledala svůj mobil. Objevil se v peřinách mé obrovské postele.

,,Připravila jsi ten pokoj pro hosty?" Zeptala jsem se mámy, když jsem sebíhala schody.

,,Samozřejmě, kdybych čekala na tebe, musel by spát v tvojí posteli." Usmála se.

,,No jasně." Stáhla jsem lem svých šortek trošku níž. Zamkla jsem dveře a sedla si dozadu do auta.

,,Už můžem?" Zeptal se táta a nervózně si postrčil brýle.

,,Jo, už jo." Řekla jsem a byla vděčná, že mi před rokem doktorka doporučila kontaktní čočky. Doteď nikdo kromě Emmy a Olivera neví, že je nosím. Celou cestu jsem bezděčně poslouchala hudbu ze svých sluchátek a dívala se z okna. Cesta na letiště byla nesmírně únavná i přesto, že trvala jen hodinu. Hodila jsem sluchátka na zadní sedadlo a vystoupila z auta.

,,Máš strach?" Zeptala se tiše máma.

,,Ty máš větší." Odpověděla jsem. Přešly jsme spolu silnici, zatímco táta parkoval. Prošly jsme dovnitř do hlavní haly a rozhlížely se po nějakém pozdvižení, které by způsobila moje třída a němčinářka. Nalevo od dveří se něco podobného dělo. Když jsem mezi všemi lidmi poznala Emmu, šla jsem rychle za ní.

,,Ahoj! Jsi tu dlouho?" Zeptala jsem se a připojila se k ní.

,,Asi pět minut. Rodiče jsou někde u Atkinsonový. Každou chvíli by tu měli být."

,,Tví rodiče?"

,,Ty němci přece." Odpověděla a rozhlížela se kolem sebe.

Když se všichni hrnuli do příletové haly, srdce mi tlouklo jako o život. Byli tady. Prohlížela jsem si je všechny. Skupinka smějících se holek. Skupinka smějících se kluků. Pár holek, které vyděšeně koukaly. A nakonec tři kluci, kteří se snad netvářili nijak. Prohlédla jsem si je lépe. Černovlasý vysoký a hubený kluk, hnědovlasý malý a silnější a nakonec středně vysoký blonďák s ofinou nahoru. Když jsem si ho všimla, jeho pohled padl na mě. Doufám, že to nebude ten můj. Nesnáším frajírky v kožených bundách, co si myslí, že dostanou každou, na kterou se podívají. Naše němčinářka přišla ke starší paní a podávala jí seznam našich jmen.

,,Prosím, klid. Musíme vám rozdělit korespondenty." Křičela na nás. Všichni jsme utichli a jejich učitelka žasla, jak ji posloucháme. Nejspíš proto, že svou třídu prosila o klid už po čtvrté. Marně. Němčinářka přečetla pár jmen a dala tak dohromady několik lidí z naší skupiny. Všechny moje kamarádky už si nadšeně povídaly s dívkami, které přijely z Německa.

,,Collinsová." Rozhlédla se učitelka. ,,Collinsová!" Křičela netrpělivě.

,,Tady jsem!" Řekla Emma rychle a přišla k ní. Fajn. Už i Emma má svou němku. Vypadala docela v pohodě. Kudrnatá blondýna, trošku oplácaná a s růžovýma tvářema.

,,Jamesová." Cukla jsem sebou a rychle šla k profesorce.

,,Tohle je Mike. Tvůj nový spolužák a spolubydlící." Ukázala na toho blonďáka, který se teď pro změnu usmíval a šel přímo ke mně.

,,Ehm.. ahoj." Řekla jsem nesměle. Doufala jsem, že ovládá základy angličtiny. Alespoň ty základy.

,,Ahoj." Křenil se a já nedokázala přeslechnout jeho hrubý německý přízvuk.

,,Jmenuju se Melissa."

,,Já jsem Mike." Podal mi ruku. Tohle se v našem věku ještě dělá? Stiskla jsem ji a nervózně se usmála. On nejspíš naprosto věděl, co má dělat.

,,Měla bych ti představit rodiče." Řekla jsem a vedla ho pryč od učitelky.

,,Tohle jsou oni. Mami, tati, to je Mike." Připadala jsem si, jako kdybych jim představovala kluka, kterého si chystám vzít.

,,Ahoj, Mikeu." Usmála se máma. Pořád byla zklamaná, že na mě zbyl kluk.

,,Těší mě." Opět napřáhl ruku. To mámu nejspíš trošku přesvědčilo o jeho dobrém chování.

,,Prosím, pojďte sem ještě na chvíli!" Zavelela učitelka. Přidala jsem se ke svým kamarádkám.

,,Pane bože, Mel.. ten tvůj je naprosto dokonalej." Rozplývala se Emma.

,,Emmo, to snad nemyslíš vážně! Je to jen další z nagelovaných frajerů. Na takový my nejsme!" Připomněla jsem jí.

,,Ale no tak. Užij si ho, dokud můžeš." Smála se.

,,Můžete se rozjet do svých domovů. Zítra vás očekáváme ve škole." Zakřičela profesorka a pustila nás ze svých spárů. Vrátila jsem se k Mikeovi, který už v ruce svíral svůj kufr. Nemusela jsem se ptát. Měl ho plný gelu na vlasy a úzkých džín.