Exchange

4. Prejudices

,,Tohle je tvůj pokoj." Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. On se rozhlédl a usmál se. ,,Koupelna je hned vedle. Když budeš něco potřebovat, můj pokoj je naproti." Kousla jsem se do spodního rtu. Právě jsem vyčerpala všechna témata na celé dva týdny.

,,Díky, Melisso." Usmál se a sedl si na postel. Otočila jsem se a odešla. Bože můj. Tohohle tady nemůžu mít celé dva týdny. Zblázním se z něj. Uslyšela jsem kroky na chodbě a otvírání dveří. Nejspíš šel do koupelny. Natáhla jsem se pro svůj notebook a otevřela Spotify. Rychle jsem zapnula písničky a dala je hodně nahlas. Nedokázala jsem totiž myslet na to, že v mojí roztomilý tyrkysový koupelně je nahý cizí kluk a sprchuje se v mojí sprše. A že částice jeho rozpuštěného gelu na vlasy dopadají na zem mého sprchového koutu. A že zbytek gelu, který se nesmeje, potom utře do mého bílého nadýchaného ručníku, co voní po vanilce. Dva týdny? Já tady umřu.

***

,,Melisso? Pojďte na večeři." Řekla máma, když jsem po půl hodině mohla zase ztišit svůj playlist. Vyskočila jsem z postele a došla ke schodům.

,,Musíš mu to říct." Připomněla mi máma s úsměvem a sešla dolů.

,,Jasně, já vím." Odsekla jsem a pomalu šla k jeho pokoji. Zaklepala jsem na dveře a pak je otevřela.

,,Ehm.. je večeře." Vysoukala jsem ze sebe. Zrovna vyndaval svoje oblečení a pokládal ho na dno skříně.

,,Dobře." Odpověděl a šel za mnou. Tentokrát jsem schody sešla pomalu a klidně jako spořádaný člověk. Sedla jsem si ke stolu a máma Mikea posadila naproti mě.

,,Nejsi doufám vegetarián nebo něco takového." Podívala se na něj máma.

,,Ne, to nejsem." Usmál se. Jasně, mami. Tohle je to nejdůležitější, co bys měla vědět o klukovi, který bude celé týdny okupovat tvůj dům a učit německy tvou dceru. Mamka přede mě položila talíř plný těstovin.

,,Díky." Řekla jsem.

,,Jaká byla cesta?" Zeptal se můj táta a posunul si brýle. Zase ta vzpomínka na kontaktní čočky. Nezbavím se toho. Jsem vážně vděčný dítě.

,,Letěli jsme dvě hodiny přímo z Berlína do Londýna." Odpověděl. Přemýšlela jsem, na co se ho mám zeptat.

,,Kam chodíš do školy?" Jasně, Melisso. Vážně inteligentní otázka. Pravděpodobně chodí do té, se kterou je naše škola každoročně spojená.

,,Je to gymnázium ve střední části Berlína. Je to tam docela fajn." Usmál se. ,,Co ty a škola?"

,,Nenávidím němčinu." Vyhrkla jsem první věc, co mě napadla. ,,Promiň, chci říct, že..že mi nejde němčina. Jinak dobrý." Je někdo horší v konverzaci s člověkem než já?

,,To je v pohodě. Taky doufám, že se zlepším v jazyce." Pořád se usmíval.

,,A v jakým? Umíš anglicky líp než já." Řekla jsem.

,,To určitě ne." Zasmál se. To bys koukal, frajere.

,,A co předměty? Co máš nejradši?" Moje konverzace se lepší!

,,Nejsíš matiku. Pak taky literaturu a dějepis. Co ty?"

,,Matika je skvělá. Při dějepise umírám nudou."

,,A co literatura?" Zeptal se. Táta se zvedl a odnesl nádobí do kuchyně.

,,Nemůžeš čekat, že holka jako já přizná, co čte." Řekla jsem německy, protože jsem věděla, že jedině tak mi máma nebude rozumět.

,,Proč? Je to snad něco nevhodnýho?" Odpověděl taky v němčině a zvedl obočí.

,,Jak pro koho." Naklonila jsem hlavu. Podle Emmy jsem tak působila tajemně.

,,Takže miluješ povinnou četbu, kterou nikdo nečte?" Usmíval se.

,,To bude povahou." Řekla jsem.

,,Domnívám se, že každá povaha má svou stinnou stránku, nějaký vrozený nedostatek, který se nedá překonat sebelepším vzděláním." Jeho němčina zněla tak.. opravdově. A když citoval mou nejoblíbenější část mé nejoblíbenější knihy, nedokázala jsem se vzdát pocitu, že mi rozumí.

,,A vaším nedostatkem je sklon shlížet na lidi s odporem."

,,A vaším," vyzývavě se usmál, ,,záměrně zkreslovat, co se řekne."

,,Myslíš si, že ti na tu němčinu skočím?"

,,Nevím. Třeba jo."

***

Zabalila jsem se do županu a sedla si na postel. Otevřela jsem Pýchu a předsusek se záměrem přečíst si tu část, o které jsem s Mikem mluvila. Nechápu, co se to stalo. Jemu vážně musí o něco jít. Každý jiný člověk by se mi smál, že mám ráda americkou klasiku. Jenže on místo toho přesně odcitoval pana Darcyho a dokonce u toho trefil i jeho povýšenecký tón hlasu. Nerozumím tomu, jak mi některý kluk může v tomhle směru rozumět. Některý z těch, co si gelují vlasy a mají falešný úsměv. Nevím, proč mě ten gel tolik štve.

,,Melisso?" Někdo zaklepal na dveře.

,,Jo?" Rychle jsem zaklapla knížku a strčila ji na poličku. Otevřela jsem dveře a dívala se na Mikea. Měl průzračně modré oči.

,,Jen jsem se chtěl zeptat, co je zítra v plánu." Řekl. Poodešla jsem od dveří a sedla si na kraj postele.

,,Po škole máme procházku po Londýně. Jo a večer si máme připravit něco na tu prezentaci o naší zemi." Přemýšlela jsem.

,,Dobře, díky. Vstávám v sedm?"

,,Jo v sedm." Odpověděla jsem. Mířil ke dveřím.

,,Víš, zrovna ty bys neměla věřit předsudkům." Řekl, aniž by se na mě otočil. Než jsem se stihla zeptat, jak to myslel, už byl pryč.