Ahoj... Popravdě nevím jak začít tak asi první co udělám je to, že se představím.
Jmenuji se celým jménem Casey Lilian Wontee. Ano, poněkud zdlouhavé jméno, ale jsem ráda, že ho mám... Převzala jsem ho po své tetě z Kanady která před rokem umřela. Už jí ale bylo 95 což byl krásný a dlouhý věk. A teď zase k tématu. Je mi skoro 16 přesněji za 12 dní, nemohu se dočkat! Pokaždé když jsem viděla nějaký film o tom jak dívka slaví svoje 16nácté narozeniny upoutalo to moji pozornost. Takže na tento věk se opravdu moc těším. Další věc kterou byste o mně určitě měli vědět je to, že studuji uměleckou střední. Jsem ráda, že ji mohu studovat jelikož lepší střední jsem si asi vybrat nemohla. Když už mluvíme o mé škole tak se asi taky zaměříme na lidi v ní. Jsou tu jak oblíbení lidé tak i ti kteří prostě zkrátka neumějí zapadnout, já jsem asi ten střed... Držím se jak říká mamka ,,zlaté střední cesty" a možná je to tak i lepší protože kdybych byla dost oblíbená asi bych měla i tak trošku nos nahoru. A to přece nikdo nechce. Proč se vždycky dostanu přes nějaké téma zase na jiné? No nic... Takže moje nejlepší kamarádky jsou vlastně 3... Možná si říkáte, že nejlepší kamarádka by měla být jen jedna ale já je mám prostě tak ráda, že musím mít všechny tři najednou. Ano i u mě dokonce se najdou ti nejlepší kamarádi 2 pohlaví... Přesně vlastně nevím kolik jich mám ale vím, že úplně nejlepší kamarád kluk je jen jeden. Je to Brooklyn Siprts. Známe se od plenek a je to úplně nejvíc boží! Vlastně začali jsme se kamarádit pořádně až ve 3třídě. Pamatuju si jak jsme měli nějakou přednášku o šikaně od policajtky a celou hodinu jsme se tomu smáli a padaly na zem. O přestávce jsme se už jen honili a on na celou třídu křičel ,,Ona mě šikanuje". A tak to bylo do 5 třídy kde se akorát změnilo to, že i naše celá třída začala být i lepší a více jsme si rozuměli. To byl pro mě asi nejlepší rok na prvním stupni, ovšem asi tam byly i ty špatné věci ale na ty jsem radši zapomněla a už se tím nebudu zahazovat. Všechno to bylo naprosto úžasný až do tý doby než jsem nastoupila na druhý stupeň základní školy. Už od začátku záři jsem měla takový divný specifický pocit. Ale to bylo ještě dobrý. Ale pak se to celý nějak zvrtlo...
