Crrrrr... zazvoní budík a já se s nechutí probudím a ten zatracený budík vypnu.
Jako vždy nestíhám a je přesně 6:30. Pomalu seskočím z postele ustelu si peřinu a jdu rovnou dolů do kuchyně. Jelikož se mi ráno dělá špatně a jídlo nemůžu ani vidět.
Takže jsem zvolila tu nejlepší volbu a uvařila si zelený čaj s citrónem.
Hned jak dovařila konvice naleju ji hned do mého oblíbeného hrníčku se sovou a začnu rychle srkat. Sice byl dost horký, ale přece jsem pospíchala. Dopila jsem čaj a hned si šla na sebe něco lidského vzít. Vybrala jsem si to nejlepší oblečení na tenhle krásně sluneční den. Modré roztrhané džíny, bílý crop-Top se sedmikráskami a bílé Conversky.
,,So Love me like you do" to je moje zvonění hned se podívám kdo mi volá...
Je to Brooklyn! ,,jooooo" říkám si vduchu. Zvednu to a slyším jako by se zadejchával nebo tak. Do telefonu se mi ozve jeho krásný hlas a začne mi říkat jestli na něho počkám na zastávce, že bychom spolu mohli jít do školy. ,,Jo, jasně tak zatím, pá" Jsem tak natěšená! To se mi ještě nestalo aby mi Brooklyn zavolal ať na něho počkám u zastávky. Teď je to poprvé a já doufám, že ne naposled. Jen tak pro vysvětlení... s Brooklynem od sebe bydlíme témeř 1-2km takže mám společnou autobusovou zastávku a teď se tam máme spolu sejít ,,vííí". Rychle sejdu schody a vezmu si klíče, otevřu dveře, vejdu ven a zamknu je, jelikož doma už nikdo není, mamka už je dávno v práci, brácha je na výletě ze školou a taťka je v New Yorku na nějaké pracovní schůzce. ,,Aaaach dneska je ale krásný den" říkám si vduchu. Cesta na zastávku je poměrně dlouhá takže si nasadím svoje sluchátka a pustím si teď svoji oblíbenou písničku Just the way you are od Bruna Marse.
Další část téhle kapitoli čekejte zítra.:)
Snad se vám příběh zatím líbí. ❤️
Ahoj, zatím ☺️
