Emma:
Vzbudila jsem se vedle mě ležel John,ještě spal,jen jsem ležela a pozorovala ho jak spí a byla šťastná...Po chvíli se probudil i on,usmál se na mě a řekl:,,Dobré ráno krásko''A to jsem si myslela,že už nemůžu být šťastnější...Po chvíli povalovaní v posteli jsme se oblíkli,vzala jsem si kraťasy,co jsem měla včera,ale nemohla jsem najít tričko,tak mi John půjčil svou nebesky modrou košili.Pak jsem si šla vyčistit zuby,učesat a sešla dolů do kuchyně,kde na mě čekal John vařící snídani,připadala jsem si jako v nebi.Sedla jsem si na židli v jídelně a pozorovala ho jak vaří,připravil mi lívance s borůvkami.Posnídali jsme a šli si pustit náš společný oblíbený seriál Arrow-a,u čehož mě celou dobu držel v objetí,když v tom mi zavolala Lenina maminka,že Lena s Adamem měli nehodu a je to moc vážný.Když jsem položila telefon ,vtrhly mi slzy do očí,jen jsem brečelaJohnovi v náručí a nebyla schopna říct,co se stalo,když jsem se trochu uklidnila,tak jsem mu to řekla,viděla jsem,že ho to taky vzalo,ale byl silný kvůli mně.Vzal auto,něco jsme na sebe hodili a jeli hned do nemocnice.Vběhla jsem do dveří a hned se po nich ptala,ale sestřička mi vůbec nic neřekla,sedla jsem si na židli a zhroutila se,John mi pomohl se uklidnit,a pak jsem uviděla Leninu mámu,obejmuli se a brečeli,řekla mi,že jsou je v komatu,ale žije a měla by být mimo ohrožení života,ale byla na tom trochu hůř než Adam,chtěla jsem se za ní jít podívat...jen tam tak ležela jako kdyby ani nežila...Mezitím se šel John podívat za Adamem,s kterým tam byl otec.Já jsem u Leny seděla dokud nepřišli doktoři, a pak mě poslala domů Lenina maminka,že už je pozdě,nechtělo se mi,ale nakonec jsem souhlasila a odjela s Johnem k němu domů,v tu chvíli pro mě byl tou nejlepší oporou,i přestože si musel prožívat to samé...
Půlnoc,nejednou se ozve zvuk z Lenina pokoje,Leně výrazně klesají životní funkce...lékaři okamžitě začínají Lenu oživovat...
Doufám,že vás tato část nezklamala.Brzy bude další část.Napište mi váš názor.
