Nalu Vánoce /DOKONČENO/

Část 2

Z pohledu Lucy:Ležela jsem ve sněhu a koukala na oblohu. Už dlouho nesněžilo.
Najednou jsem uslyšela něčí kroky. Sedla jsem si a otočila se na danou osobu. Sice jsem ji neviděla do tváře, ale podle vlasů jsem poznala, kdo to je. Byl to Natsu. Vstala jsem a šla za ním.
"Natsu... promiň, nechtěla jsem na tebe tak křičet." Omluvila jsem se. On nic neřekl, jen mě chytl za paže, přitáhl si mě k sobě a pak políbil. Celá jsem ztuhla. Do polibku jsem se vůbec nezapojila. Zvláštní bylo, že v tu chvíli, kdy mě Natsu políbil, začalo sněžit.Z normálního pohledu:Lucy rychle otevřela oči a sedla si. Prohrábla si vlasy a zatřepala hlavou. Koukla se na hodiny. Bylo něco po půl jedenáctý.
"Sakra..." rychle vyběhla z postele rovnou do koupelny. V cechu měla být o půl desátý. Měli se připravovat na Vánoce. A ona měla společně s Erzou a Juvií stavět stromeček. No spíš strom. Byl fakt obří. Skoro se dotýkal stropu.
Po pěti minutách vyběhla z koupelny už učesaná, oblečená a umytá. Vzala si klíče a vyběhla z bytu. Díky tomu zapomněla na ten sen.V cechu:Lucy doběhla do cechu. Byla celá udýchaná. Všichni na něčem pracovali jen Erza s Juvií seděly u stolu a čekaly na ni. Rychle přiběhla za holkami.
"Promiňte, ale zaspala jsem."
"Lucy... už jsme myslely, že nepřijdeš."
"Promiň, ale někdo mě hodil do sněhu." A koukla se na Natsua. Juvia s Erzou se taky koukly na Natsua.
"Milllluje tě." Erza napodobila Happyho. Lucy se začala červenat, "Erzo, nech toho!"
Erza s Juvií se zasmály.
"Tak..." začala Lucy, "Jdeme na ten strom?" optala se. Erza s Juvií kývly a pak poprosily Miru, aby jim řekla, kde jsou ozdoby na stromeček.
Lucy je přinesla ze skladu. Mezitím Erza s Juvií postavily stromeček. Bylo to docela hard, dát ten strom do stojanu.
"Tak Lucy, můžeš začít zdobit strom." Pověděla Erza. Lucy kývla. Nejdřív vzala dlouhý stříbrný řetěz.Asi po dvou hodinách:Konečně už měly ozdobený stromek. Teď jen zbývala hvězda. Lucy se toho úkolu ujala. Vzala hvězdu a po žebříku vylezla k nejvyššímu bodu stromu.
"Buš opatrná Lucy!" křičela ze zdola Erza.
"Neboj!" křikla na ně Lucy.
Lucy se pořádně natáhla, aby tu hvězdu nasadila pořádně. Lucy se trochu bála, že z toho žebříku spadne, ale ujišťoval ji fakt, že má hodně kamarádů, kteří by ji chytli.
Hvězda padla jako ulitá. Lucy chtěla slézt dolů, ale nějak zakopla o svoji nohu a spadla ze žebříku. Zavřela oči a čekala silný náraz.
"Lucy!" křikla Erza. Natsu s Grayem to uslyšeli a koukli se na špičku stromu. Uviděli, jak Lucy padá. Na nic nečekali a rozeběhli se k holkám.
Stihli Lucy chytit. I když Lucy nepadala, tak pořád měla zavřené oči a taky se třásla.
"Lucy už je to dobrý." Ujistila ji Erza. Lucy pomalu otevřela oči. Uviděla, jak se na ni usmívá Natsu s Grayem a Erza s Juvií.
Natsu s Grayem ji pomohli vstát a pak jim Lucy poděkovala. Společně se nakonec koukli na obří strom. Potom všichni odešli. Lucy se rozhlédla kolem sebe. Všichni měli ještě něco na práci, jen ona tam jen tak stála a nevěděla co dál.
Lucy se teda rozhodla, že si půjde sednout k baru.Posadila se a objednala si jahodový koktejl, jako obvykle.
"Dneska nějak pozdě." Pověděla Mira, když Lucy donesla koktejl.
"Jo, ale jen kvůli Natsuovi."
"Neříkej mi, že..." Mira si dala ruce před pusu a začala se lehce červenat.
"Co? Ne! Ani náhodou!" Lucy byla celá červená, "Co tě to napadá?! Navíc..." Lucy si brčkem míchala koktejl, "Nic k Natsuovi necítím." Po této větě si Lucy na něco vzpomněla. Na ten sen. Zatřepala hlavou.
"Miro... nemáš pro mě ještě nějakou práci?" optala se Lucy. Potřebovala zas na ten sen nějak zapomenout. Mira se zamyslela.
"Ale jo... potřebuju pomoct v kuchyni. Za chvilku si všichni dají pauzu a budou chtít nějaké jídlo, tak... jestli bys mohla vařit."
"Jo jasně." Lucy se usmála a pak ji Mira zavedla do kuchyně.O 21 minut později:Všichni si teď dali pauzu a chtějí po Miře buď nějaké občerstvení, nebo nějaké pití. Pití Mira udělá za barem. Jen to jídlo je na Lucy.
Všechno šlo jako po másle, než se objevil Natsu s tím, že chce hodně jídla. Objednal si toho nehorázně moc a do toho ještě ostatní lidi.
"Uff... Natsu si toho dal. Ale já tady mám ještě další objednávky, které jsou malý. Jídlo pro Natsua udělám pozdějc."
Tak Lucy začala dělat na menších objednávkách, kterých přibývalo a tím pádem Natsuovo jídlo pořád odkládala.Konečně měli všichni svoje jídlo. Lucy si vydechla a sedla si na stůl.
"Lucy..." vstoupila do kuchyně Mira, "Nerada tě obtěžuju, ale Natsu ještě nedostal svoje jídlo."
"Sakra..." Lucy seskočila ze stolu a začala rychle dělat první bod Natsuova seznamu.
Sakra! Sakra! Jak jsem mohla zapomenout... Pomyslela si Lucy. Taky proč si Natsu objednává toho jídla tolik. To je tak nenažraný? Maybe, just maybe :D.Konečně měla Lucy opravdu hotovo. Teď si v klidu sedla na stůl a prohrábla si vlasy. Ruce si dala za sebe a opřela se. Koukala se do stropu. Zase si vzpomněla na ten sen. Aspoň na Vánoce chtěla mít od Natsua klid, ale nějak to nejde.
"Sakra... ještě musím zabalit poslední dárky. Pro koho vlastně?" Lucy se zamyslela.
"Lucy..." oslovil ji známý hlas. Lucy vyvalila oči a koukla se na danou osobu.
"Grayi... co potřebuješ?"
"Pomoc."
"Co?"
"Ty víš, že s Juvií chodím, ne?"
"No jasně a moc vám to závidím."
"No, tak ji chci požádat zítra o ruku, ale jsem trochu nervózní."
"Grayi..." Lucy slezla ze stolu a přistoupila k němu, "To bude pro Juvii ten nejhezčí dárek vůbec. A nemusíš se bát. Ona tě miluje od okamžiku, co tě spatřila, takže buď v klidu."
"Já vím, ale i tak. Pomůžeš mi to nacvičit Lucy?"
"Grayi... Tak to je jasný." A Lucy se zasmála.
Gray se usmál a pak si klekl. Vytáhl ještě prázdnou krabičku od prstýnku. Otevřel ji. "Juvia... Vezmeš si mě?"
Lucy simulovala Juviu, takže si dala ruce před pusu a dělala jako, že má na krajíčku. Pak skočila Grayovi okolo krku, "Ano, ano, ano, ano!" křikla. Bum! Spadla jedna pánvička na zem. Gray s Lucy se nastejno otočili. Nic nebo spíš nikoho tam neviděli. Gray to chtěl nechat být a poděkovat Lucy, ale ona věděla, že ta pánvička jen tak sama od sebe nespadla. Vstala a šla se tam podívat. Nikoho tam sice neviděla, ale věděla, že je někdo slyšel. Buď to byla Mira a nebo... "Někdo z cechu." Pověděla si pro sebe Lucy.
"Cože Lucy?" optal se Gray. Lucy vyvalila oči. Na něco si vzpomněla."Natsu říkal, že to jídlo je super. Ale chce ti poděkovat osobně, takže za tebou za chvilku přijde." Oznámila ji Mira.
"Dobře, díky Miro." Lucy si sedla na stůl a opřela se.
"Oh, ahoj Grayi."
"Ahoj Miro.""Sakra..." Lucy se chytla za hlavu. Otočila se na Graye, "Natsu nás slyšel."
"Co?" zděsil se Gray.
"A jak ho znám, určitě slyšel jen to "Vezmeš si mě?" a "Ano, ano" a tak dál." Vysvětlila Lucy.
"To přesně sedí na Natsua." Souhlasil Gray. Lucy se chytla za čelo. Omluvila se Grayovi a pak vyběhla z kuchyně. Proběhla cechem a pak z něj vyběhla. Rozhlédla se kolem sebe. Všude bílo. Lucy se chytla za paže, byla ji zima, jak spěchala tak si ani nestihla vzít bundu. Takže teď venku jen v tričku. Navíc... s krátkým rukávem.
Ten sníh Lucy oslepoval, ale nikde ty jeho růžový vlasy neviděla. Pak začala přemýšlet, kam by tak ten Natsu mohl jít. Na jeho místo, kam chodí, když je zničený nebo potřebuje přemýšlet.
"Tam kam jsem si zvykla chodit i já, když se cítím zničeně." Lucy se rozeběhla směrem k jezeru, který je teď určitě zamrzlé.
To jsou teda Vánoce. Proč nemůže být aspoň na Vánoce klid? Přemýšlela Lucy.