Láska mezi řádky

2. Kapitola

Vešla jsem do třídy, která už byla skoro zcela zaplněná. Ten malý incident s papírkem mě trochu zpozdil.  Rychle jsem si sedla vedle Beatrice, která mi naštěstí držela místo, jinak bych si musela sednout vedle Nelcoxe. A to byl šprt.

Jo, teď si asi říkáte: tak ona je nenormální a vedle vcelku normálního šprta nechce sedět?

Ne, lidi, nechci. Protože přesto, že jsem divná, nejsem šprt. Na učení jsem vlastně docela blbá. Nebo ne tak blbá jako že na učení nemám čas. Jistě chápete, že knihy jsou žrouti času. Tu kapitolu prostě musíte dočíst a pak další a další....
Ale to určitě znáte.

Takže nejenom, že se se mnou nechtěl bavit výkvět naší školy (roztleskávačky, fotbalisté), ale ani šprti. A průměr naší školy se tajně toužil přiblížit té 'elitě', takže tím, že by se bavili se mnou by se ztrapnili.

Beatrice prostě byla výjimka. Patřila mezi elitu. Měla bohaté rodiče, vlastní vilu a auto, byla hubená a přírodní blond vlasy se jí vlnily až na zádech. Byla obdivovaná kluky napříč všemi ročníky a každá holka se s ní chtěla bavit.
Ale Beatrice byla jiná. Večírky plné alkoholového opojení ji nezajímaly, přestože je občas pořádala. Radši sportovala.

Jenže to jsem zase doběhla...

Takže, Beatrice mi tedy držela místo, na které jsem si sedla. Beatrice mě obdařila úsměvem. Místo abych jí ho oplatila, jsem ji přejela pohledem zpoza přivřených víček.
Bea nadzvedla obočí a povzdechla si.

„Tak co se děje, Jazmine? Umřel snad kocour hlavního hrdiny? Nebo jeho sestra vyvedla něco opravdu ale opravdu příšerného?!" vydechla. Občas si ze mě kvůli mé lásce ke knihám utahovala.

„Takže jsi to byla ty!" vypískla jsem.

Teď se zatvářila opravdu udiveně. „Co?"

„Teď jsi to přiznala. To s tou sestrou tě prozradilo," důležitě jsem přikývla a začala tahat věci z tašky. Učebnice jsem s nezájem odložila na roh lavice a knihu jsem si položila před sebe.

„Ne, počkej, Jaz. Vážně tě nechápu," přerušila ticho Beatrice.

Její údiv zněl věrohodně. Poklepala jsem na obal knížky.

„Ten papírek. To jsi byla ty, ne?" řekla jsem už trochu nejistě.

„Jakej papírek?" teď už vypadala vážně zmateně.

Povzdechla jsem si. „Když jsem si venku četla, tak po mě někdo hodil papírek, na kterém bylo Kappy je vážně mrcha, co?. Myslela jsem, že jsi to byla ty," vysvětlila jsem.

„Ne," zvedla ruce jakoby se chtěla bránit „já jsem byla celou dobu s Jasem a Melanie. Pomáhali jsme v tělocvičně. Ty jsi ho neviděla? Musel stát blízko tebe, když to házel," podotkla.

„Beo, víš jak jsem na tom s rovnováhou. Ten papírek mě trefil do hlavy a já málem spadla. Nekoukala jsem, kdo by to mohl být, snažila jsem se nespadnout," vysvětlila jsem.

Beatrice rezignovaně zavrtěla hlavou. „Někdy tě vážně nechápu, Jazmine."
Nejspíš chtěla ještě něco dodat, ale do třídy vešla učitelka, takže zmlkla a svou pozornost zaměřila k tabuli.

Takže... Beatrice to nebyla?

XXX

Tak tady je další kapitola :)
Kdo by mohl být tajemný pisatel?

S láskou, M.