Jupiter- Údolí Fénixů

Kapitola 3. Air

Z POHLEDU HEPHA

Během únavné cesty na náměstí se toho nic moc nedělo. Až na pár poztrácených dopisů, splašených koní, anebo převrhnutého vozu. Ještě, že jsme odtamtud utekly, ještě by nás ukamenovaly.. Komu záleží na pár rozsypaných mandarinek.. Pff. dorazili jsme na místo. Na náměstí byly už rozestavěné stánky na večer. Ostatní si tam kupovali občerstvení, nebo všelijaké bylinky. Přirovnal bych to k Peloponnéským trhům. Uprostřed náměstí byl obří sloup z mramoru, na konci kralovala desítihlavá hydra. Ve všech desíti výrazech měla důstojnost a dobrodružství. A v každé hubě měla nasazený krystal, každý byl jinak barevný.. K tomu jindy. Před tím sloupem bylo připravené velké ohniště, které čekalo na Amaru.. tedy, naši císařovnu. Jako začátkem velké večerní události měla zažehnout Fénixův plamen, jako každý rok. Pár osob se tam už rozhlíželo, hledalo ty nejlepší místa u ohně. My jsme samozřejmě hledat nemuseli, jelikož jsme měli vždy nejlepší místa, díky paní O'Donnelové. Toto by byli už moje třetí slavnosti tady v údolí. Žiju tu už necelým třetím rokem, jinak jsem vyrůstal v Peloponnese s rodiči a kamarády. Zpátky k náměstí-- Stockman už obcházel stánky s občerstvením, hlídal lampióny a měřil všelijaké konfety, aby měli ten správný tvar. Neskutečný puntičkář a stejná krysa jako Darros. Stockman se skoro s nikým nebavil, sloužil císařovně a bydlel v paláci, stejně jako já. Už ho odtamtud jednou málem vyhodily, kvůli jeho bordelu. Nejenom, že je to krysa s oblibou pro vše dokonalé, taky je to strašný kleptoman. Doopravdy.. jednou mi zkusil ukrást moji brašnu.. Až na to, že je o polovic menší, tak se mu to nezdařilo. Ano, Stockman je mýval, nosí sytě rudé brýle, určitě kradené a čeho si na něm všimnete, jako první jsou ty třpytivé šmuky na jeho krku, uších, ocasu. Stockman měl namířeno k nevinnému kocourovi. Už párkrát jsem ho viděl, na vyšších místech údolí, ale tady jsem často nevídal. Moc ho neznám a myslím, že Dem také ne. Ale cítím z něj auru, silnou auru, silnější něž má kdokoliv z údolí. Stockman se k němu blížil rychlým krokem po zadních. Už z dálky byl slyšet jeho pisklavý hlas: „A co ty? Máš zadanou nějakou práci?" nadzvedl obočí a čekal na odpověď z druhé strany. Ukázal jsem Dem, abychom šli nenápadně blíž.

Z POHLEDU ZEUSE

Seděl jsem na náměstí u kamenné kašny a jako vždy jsem se poflakoval, když v tom najednou... ,,A co ty? Máš zadanou nějakou práci?" zeptal se mě Stockman svým typickým nesnesitelným hlasem. Líně jsem se protáhnul a podíval jsem se na něj. „Vypadá to tak snad?" zeptal jsem se ho otráveně a už jsem chtěl zase zavřít oči, jenže on si prostě nedal pokoj. ,,Okamžitě vstaň a pojď mi pomoct s těmi lampiony!" doslova na mě zařval a já jsem ho opravdu začal mít plné zuby, ostatně jako všichni tady. Postavil jsem se na zadní a ukázal mu ať jde první. Nedůvěra v jeho očích byla jasně vidět, ale já jsem si toho nevšímal. Rázný kroky se vydal dopředu a já jsem se ještě předtím, než jsem ho následoval podíval do prava. Stál tam kocour s kočkou. Dost pohlednou kočkou. Měla krásné tělo a.... Zpátky k dění na náměstí. Mrknul jsem na ně a vydal jsem se za Stockmanem. Kráčel, jako kdyby měl sedmimílové boty a brzy se mi ztratil v davu, čehož jsem chtěl využít, ale jakmile jsem se rozhodl k útoku někdo mě chytnul za ucho. Otočil jsem se za viníkem a zíral jsem do Stockmanových prokletých očích. ,,Řekl jsem. Lampiony." nařídil mi pomalu a mě nezbylo nic jiného než poslechnout, protože pokud bych dělal další problémy mohli by mě klidně vyhostit ze země. Což mi již bylo slíbeno za všechny mé neuposlechnutí. Vyrazil jsem kupředu a při chůzi - ani nevím proč - jsem se otočil a znovu jsem tam spatřil tu stejnou dvojici. Sledovali mě a něco si při tom šeptali. Hrozně jsem chtěl vědět o čem se asi baví, ale pak se na mě najednou podíval ten kocour a já radši otočil. Krok za krokem jsem sledoval Stockmana a už teď jsem ho proklínal za jeho puntičkářství. Díval jsem se do země a najednou jsem místo dvou tlapek spatřil šest. Ohlédl jsem se doprava a spatřil jsem vedle sebe toho kocoura s tou pěknou kočkou. Usmál jsem se na ně a oni na mě. ,,Je to ale pruďas co?" řekl jsem a oba dva se na mě mírně pousmáli. ,,Jak se jmenujete?" zeptal jsem se zvědavě i když jsem v konverzování vůbec neměl zkušenosti vzhledem k mému životu, ,,Říkej mi Hephaistos a tady tohle je Demeter." zdvořile je představil ten kocour ,,A ty jsi?" ,,Já jsem Zeus." odpověděl jsem a jelikož jsem nevěděl, co říct dál vypadla ze mě první otázka, která mi přišla na jazyk. ,,Nemohli by jste mi nějak pomoct dostat se ze spárů toho Stockmana?" zeptal jsem se jich a čekal jsem na odpověď.

Z POHLEDU HEPHA

Ten vysoký kocour pokukuje po Dem.. to byla první myšlenka, která mi projela hlavou. Chvíli jsem povídal Dem své myšlenky ohledně,.. tý krysy. Ale potom jsme společně usoudili, že bychom se měli proběhnout za tím kocourem. Nenápadně jsme se k němu přiblížily, já si stoupl po jeho levici a Dem vedle mě. Nadzvedl jsem jedno obočí a sklonil se k němu: "Zpomal, nenápadně.. mám s tím zkušenosti." pošeptal jsem a jako podle mého plánu se začal tvořit dav, jelikož se schylovalo k poledni. Sledoval jsem Stockmana, dokud jsme se mu neztratili z dohledu. Až jsme úplně zastavili. Oddechl jsem si. Ohlédl jsem se po Dem, což dělám často. Rzhlédl jsem se, abych si rozmyslel kam se zašít. Obrátil jsem se na Dem po levici: "Nevíš o nějakém místě, kde bychom se schovali?" usmál jsem se, vztyčil hlavu a rozhlédl se ještě jednou.

Z POHLEDU DEMETER

Rozhlédla jsem se po okolí a zamyslela se, kam se vytratit. No.. Moc místa ke schování tu zrovna nebylo, ale zato se tu seskupil dav lidí" dost velký na to, aby to Stockmana na nějakou chvíli zaměstnalo. Ukázala jsem na shromáždění okolo místa, kde měl večer vzplanout oheň. Tlapkou jsem mírně naznačila, aby šli za mnou a vběhla jsem do davu.

Z POHLEDU ZEUSE

Demeter nám naznačila, abychom jí následovali a hned se ztratila v davu. Spolu s Hephem jsme jí rychle následovali a prodírali jsme se davem dopředu. Nikomu se nelíbil náš neohrabaný přístup a tak jsme vyslechli několik urážek za to, jak jsme do každého vráželi. Dem byla kousek před námi a tak jsme jí rychle doběhli. Jak už předtím naznačila měli jsme namířeno k shromáždění okolo místa, kde měl večer vzplanout oheň. Byl tam opravdu celkem velký dav, takže to byla zároveň i super schovka, kde mě Stockman nikdy nemohl najít. ,,Hephe jak jsi to myslel, že už máš s tímhle zkušenosti? Copak ty už ses někdy dostal do konfliktu se Stockmanem?" zeptal jsem se ho, zatímco jsme se výrazně přiblížili k tomu shromáždění.

POHLEDU HEPHA

S povytáhnutým obočím jsem se hlédl na Zeuse. "No ovšem, žiju tu docela dlouho na to, abych se se Stockmanem už někdy potkal. Také bydlím v paláci. A dokonce jsem byl svědkem toho, když ho vyhazovali z pokoje." musel jsem se nad tou vzpomínkou zasmát. Ano, dostat pobyt v paláci měli za odměnu jen ti, kteří si to zasloužili. Nechci se nějak přeceňovat, ale myslím, že mi to místo dala císařovna právem, když jsem zachránil jednu slečnu z paláce, před velkým požárem. Rozhlédl jsem se, krysa nikde. Oddechl jsem si. Kolem byl hustý dav a já se nechtěl tlačit na ostatní, a navíc tu byl strašný hluk a tak jsem zeusovi a dem nabídl, jestli si nechceme jít sednout ke kavárně. Ukázal jsme tím směrem. Do večera zbývala ještě dlouhá doba, a tak mi to přišlo jako zatím nejlepší nápad, jak se vyhnout Stockmanovi.

Z POHLEDU DEMETER

Podívala jsem se za sebe. Volal na mě Heph a ukazoval směrem ke kavárně. Ohlédla jsem se, jestli někde neuvidím Stockmana, ale zřejmě jsme se mu ztratili. Kývla jsem a vydala se za Zeusem a Hephaistosem. Doběhla jsem je a zařadila se vedle Hepha. Otočila jsem se na Zeuse. „No.. a Stockman je něco jako tvůj nadřízený?" Zeptala jsem se a pootočila hlavičku zpět před sebe.

Z POHLEDU ZEUSE

Dem se mě zeptala na něco o Stockmanovi a já jsem pohotově odpověděl. ,,Ano dalo by se to říct i tak. Pořád mě komanduje a zadává mi úkoly i když je všude okolo spousta dalších, které by mohl komandovat." odpověděl jsem jí a otřásl jsem se při pomyšlení na toho hrozného tyrana. Pomalu jsme se blížili ke kavárně a Stockman si nás nevšiml, což bylo naše velké štěstí. Pronikali jsme davem dopředu a po chvíli... Jsme se ocitli u kavárny. ,,Počítám, že půjdeme dovnitř mám pravdu?" zeptal jsem se.

Z POHLEDU HEPHA

Pro jistotu jsem se také rozhlédl. Vzpomněl jsem si na Zeusovu otázku. Potichu jsem se zasmál. "Aano, jdeme dovnitř." s úsměvem jsem mu odpověděl. Ustoupil jsem přede dveřmi a nechal, ať jde Dem první.