Jupiter- Údolí Fénixů

Kapitola 4. Caffee

Z POHLEDU HEPHA

Usmál jsem se na ni, jako obvykle. Když jsme vstoupili dovnitř, uvítala nás klidná atmosféra, prosklené kavárny. Nejdřív jsem pochyboval, že bychom se před Stockmanem schovali, jelikož jsme namířili ke stolu, který byl umístěn hned před tou prosklenou zdí. Přesto jsme to nechali být a šli si sednout. Nechal jsem Dem, sednout si k oknu a sám jsem si k ní přisedl. Zeus si sedl naproti. Přišla k nám jakási liška, asi číšnice s unuděným výrazem a konvicí s kávou. "Co to bude..?" zeptala se. Pozvedl jsem obočí a podíval se na kamaráda naproti.

Z POHLEDU DEMETER

 S Hephem jsme hleděli na Zeuse a čekali, až si něco vybere, ale on měl stále jen upřený pohled na číšnici a čekal, až si objednáme my. Liška už nedočkavě přešlapovala na místě. „Dala bych si bylinkový čaj s medem." Usmála jsem se a nenápadně šťouchla loktem do Hepha na znamení, že by si měl rychle něco vybrat, protože ta číšnice vypadala, jakoby jí za chvíli měly rupnout všechny nervy.

Z POHLEDU ZEUSE

 Poté co si Dem objednala čaj, byla řada na Hephovi, asi ještě neměl vybráno, tak jsem ho předběhl. Vlastně mi to bylo fuk, co si dám. Moc na tom nezáleželo. ,,Ovocný čaj prosím." vyslovil jsem objednávku a sledoval liščiny ztvrdlé rysy. Její srst byla zplihlá a já jsem najednou chtěl, aby okamžitě odešla. A tak jsem Hepha kopnul pod stolem, aby si už konečně objednal.

Z POHLEDU HEPHA

 Když mě z ničehonic kopl, obrátil jsem se na něj a probodl ho pohledem. Ohlédl jsem se na "sympatickou" liščí dámu a řekl milým hláskem: "Já bych si dal to, co tady přítel." usmál jsem se a ohlédl jsem se na Zeuse. Střihl jsem oušky a naznačil lišce, aby odešla. Snažil jsem se být milý, ale asi jí to urazilo. Odfrkla si, obrátila oči v sloup a zamumlala si něco pod fousky. Poté odešla. Hodil jsem očkem po Dem a opřel se. "Tak Zeusi.. Jak to že jsme tě ještě nikdy před tím neviděli?" sjel jsem pohledem na Zeuse a pokračoval: "Bydlím v paláci a jsem tu něco jako pošťák, takže znám odsud hodně lidí."

Z POHLEDU DEMETER

 Zamyslela jsem se. Také jsem ho tu nikdy neviděla, ne že bych tu znala zrovna moc lidí, ale pár určitě ano a kdybych tu Zeuse zpozorovala už někdy dřív, určitě bych si ho jeho osobitou povahou a věčnému následování té krysy zapamatovala. „Jo.." Přidala jsem se do konverzace. „Odkud vůbec jsi, nepamatuji si na nikoho s tak sametovou a hebkou...Fakt, jak to děláš?!" upřela jsem pohled na jeho srst. Vážně byla krásně načechraná, alespoň oproti té mé.

Z POHLEDU ZEUSE

 ,,No já jsem vás tu ale také neviděl a to jsem bydlel v paláci celkem dlouho. Jenže mě nedávno přeložili a tak jsem místo v paláci skončil v domku na kraji údolí. Ovšem, že to není špatné bydlení. Ráno se jdu vždy dívat na skály a prohlížím si odtamtud celé údolí. Jenže pak přijde Stockman a všechno pokazí." Při vzpomínce na mývala jsem se raději ujistil, že si nás nevšiml, zato jsem si rád vzpoměl na můj skromný domek na kraji údolí, se zeleninovou zahrádkou a vysokou jabloní, která bude letos potřebovat pořádně sčesat. Ale pak jsem se znovu zamyslel nad palácem a jeho obyvateli. A začalo mi vrtat hlavou, jak je to vlastně s Dem a Hephem. Jak jsme se asi mohli minout.. ,,Ale jak je možné, že jsme se celé týdny míjeli? Jakto, že jsme se nepotkali?" Podělil jsem se se svými myšlenky s přátely.

Z POHLEDU HEPHA

 Kroutil jsem hlavou, nechápal jsem to. Není to možné. "Nemám nejmenší ponětí." Zadíval jsem se na stůl. "A kde jsi vůbec bydlel dřív?" zajímalo mě, povýtahl jsem obočí jako obvykle. Nezapoměl jsem se ani podívat koutkem oka, co dělá Dem.