Jupiter- Údolí Fénixů

Kapitola 2. Earth

 Z POHLEDU DEMETER
„Mami?" Zastříhala jsem oušky a zvedla pohled ke dveřím. „Děje se něco?" Zaklapla jsem rozečtenou knížku a zvedla se z postele. Poslední dobou tu máme poměrně dost hostů, a jelikož se právě při těchto událostech projeví matčina radost nejvíce, vždy poznám, kdy je někdo za dveřmi. Položila jsem ruku na kliku dřevěných dveří skromného příbytku a zatáhla. Vyšla jsem ven a sjela pohledem po altánku. Seděla tam matka, pak jako obvykle Noota. Stará dobrá Noota, s mamkou jsou to dobré kamarádky, proto se tu vždy alespoň jednou za měsíc staví a nikdy nezapomene ani na menší dáreček. Pozdravila jsem. Byl tu ale ještě někdo. „Hephe!" Vykřikla jsem a rozeběhla se ke stolku. Hephaistose tu nevídám příliš často, spíš jen v neobvyklých situacích, kdy nám má doručit nějaký balíček, nebo dopis.

Z POHLEDU HEPHAISTOSE

Hleděl jsem na paní O'Donnelovou, jak mi dolívá bylinkového čaje. Přivřel jsem oči a opřel se o stěnu altánku. Nechal jsem čaj vychladnout, mezitím jsem se rozhlížel po zahradě. Paní O'Donnelová si tu vysadila nový druh květin.. pomyslel jsem si. Nemohl jsem si pomoct, ale pořád jsem měl blbý pocit z Nooty. Stále si mě prohlížela, jako kdyby mě chtěla sníst. Nenápadně jsem uhnul pohledem. Šáhl jsem po šálku čaje, abych se napil, přitáhl si ho k sobě a nepozorně jsem si usrkl. Z čaje se ještě pořád kouřilo, když jsem se napil, bylo vidět, jak mi tato pára uniká z úst. Noota se na mě podívala takovým výrazem, jakoby byla velmi překvapená, že dokážu vypít tak vroucí čaj. Uhnul jsem zas pohledem. Paní O'Donnelová si toho určitě všimla a tak si Nootu změřila a zasmála se. "Víš milá Nooto, tady Hephaistos je z města Peloponnese. To je to místo o kterém jsem ti říkala, vládne tam element ohně." poznamenala. Nootin obličej se rázem změnil, hned pochopila, že vydržím i takto silný žár. Medvědice si s paní O'Donnelovou stále povídali o nějakém cizinci a poté změnili téma na jakýsi pokojový kaktus. Upíjel jsem ze šálku. Oči mi seběhli po otevírajících dveřích ze zadního vchodu domu. Pootočil jsem hlavu, protože mě nenapadlo, kdo by to mohl být. A ano, byla to moje milá Dem. Asi ji zajímalo co se venku děje. Opětoval jsem jí ranní úsměv a nastražil ouška. Položil jsem šálek a vyhrkl ze sebe: "Dobré ráno, Dem!". Naznačil jsem jí ať si jde sednout vedle mě..

Z POHLEDU DEMETER

Otočila jsem se na matku a mile se usmála. Vykročila jsem směrem k Hephaistosovi, cestou jsem si ještě vzala přichystaný bylinkový čaj, který ležel na stolku, vedle Nootina šálku. „Ahoj" Oplatila jsem Hephaistosovi pozdrav a usmála se. „Co tady děláš?" Usrkla jsem si čaje. Bylo mi jasné, proč tu je, ale ze zdvořilosti jsem se zeptala. Odložila jsem si šálek s čajem zpět na stolek, aby nepřekážel, opřela jsem se o bílý plůtek, který lemoval celý altánek, položila jsem tlapku na jeho povrch a vyhoupla se nahoru.

Z POHLEDU HEPHAISTOSE

Uhnul jsem ji, aby si mohla vedle mě sednout. Posunul jsem si i šálek čaje. Podíval jsem se na ni, úplně jsem zapomněl, že se mě na něco zeptala, byl jsem zaujatý jejím letním oblečkem. Měla za uchem velkou fialovou květinu, která byla ozdobená menšími květy. Tenhle trs květin pokračoval od druhého ouška až po konec zad. Ocas zakončovala korunka z kvítků. Málem by mi upadla tlamička, kdybych se neudržel. Vážně jí to slušelo, ještě jsem ji takto neviděl. Potom jsem si vzpomněl na tu otázku, "No, ano.. em.. Tedy, přinesl jsem dopis paní O'Donnelové. A, asi jsem přišel i na čaj?" ohlédl jsem se na paní O'Donnelovou zabranou do dopisu. Zas jsem si prohlédl Demeter a upil jsem z čaje. Ohlédl jsem se nervózně po Nootě a poté na paní O'Donnelovou. "Nu, vypadá to, že asi půjdu.. zbývá mi ještě několik psaní a budu to muset stihnout do večerní oslavy ohně." Noota se nadšeně přidala do rozhovoru: "Ta oslava je už dnes?!" vyhrkla ze sebe a ohlédla se na starší kočku před sebou. "Tedy, je škoda, že tu večer už nebudu." dodala. To bylo takové probuzení pro paní O'Donnelovou. "Ale noták. To tu nemůžeš zůstat ještě do rána?". Poté něco Noota odpověděla, a tak se rozpovídaly obě dvě.. Zas nechápu, jak se k tomu dostaly, ale když jsem vstával od stolu, bavily se o nějakém druhu pomeranče. Seskočil jsem a ohlédl se na Dem. Zakoukal jsem se do země a potom jsem se na ní obrátil: "Co budeš do večera dělat?"

Z POHLEDU DEMETER

Ohlédla jsem se na Hephaistose "Co budu dělat?" Podívala jsem se překvapeným výrazem. "No.. Vlastně jsem o tom nějak moc nepřemýšlela.." Otočila jsem se směrem do země a začala hravě kopat nohama dopředu a dozadu. "Nejspíš si opět přečtu nějakou knížku, budu se povalovat na posteli, pomůžu mamce s úklidem, nebo si třeba udělám čajový dýchánek s partou plyšáků." Zasmála jsem se. "Prostě se budu se nudit jako každý normální den." Usmála jsem se a ohlédla se na matku. Stále se s Nootou bavila o jakémsi receptu na zázvorový koláč. "A co budeš dělat ty?" Odvedla jsem téma rozhovoru ode mě.

Z POHLEDU HEPHA

Nemohl jsem odolat úsměvu, zas takový andílek.. bude pomáhat, nebo si číst.. Narozdíl ode mě, kdyby mi nedal Darros úkol, šel bych se flákat do kavárny. "Nu, Darros mi dal na starost dohlédnout na průběh výzdoby náměstí. Víš přeci, ohniště, konfety.. a tak dále." odpověděl jsem jí. Nevěděl jsem, jestli se jí na to zeptat, ale potom jsem nabral poslední kapku síly a odvážil jsem se: "A tak mě napadlo, jestli mi s tím nechceš pomoct."

Z POHLEDU DEMETER

"Já?" Řekla jsem překvapeně. "No.. Proč ne?" Usmála jsem se. Vlastně jsem své nadšení nedávala příliš najevo, ale být součástí přípravy oslavy ohně pro mne byla celkem velká čest. Seskočila jsem z plůtku a šla si pro šálek čaje. "Urgh.." Oklepala jsem se. Z před chvílí vařícího čaje byla najednou ledová nepoživatelná ochucená voda. Vzala jsem si šálek do obou tlapek. Otočila jsem se na Hephaistose. "Vydrž tady, hned jsem zpět.. Jen si skočím ohřát čaj." Ukázala jsem na hrnek a vycenila zoubky. Poté jsem už jen upalovala do kuchyně.

Z POHLEDU HEPHA

Kývl jsem na ni. Spadl mi kámen ze srdce, půjde se mnou. Alespoň na mě nebude Darros zas tak štěkat. Položil jsem šálek, poděkoval slušně za pozvání a složil jsem menší úklonu před paní O'Donnelovou a šarmantně mrkl na Nootu. Doufal jsem, že jsem ji viděl poprvé a naposled. Vyhlížel jsem Dem. Stál jsem už u branky zahrady a čekal na ni. Když doběhla, otevřel jsem ji s úsměvem dvířka a nechal ji vyjít první. Měli jsme namířeno na náměstí.