Jupiter- Údolí Fénixů

Kapitola 5. Blue French Horn

Z POHLEDU DEMETER

Překvapeně jsem se dívala na úplně stejný plechový modrý lesní roh, který jsem před chvílí viděla v kavárně, jak ho přede mnou najednou svírá v tlapkách Heph. „Jak jsi to-" Mlčela jsem.. Nevěděla jsem co říct, ani co si myslet. Prostě jsem se stále dívala na ten kus plechu. Když říkal, že máme jít napřed, myslela jsem, že si jen skočí něco zařídit a ne, že bude schopen kvůli mně ukrást věc, za kterou by ho mohli nejen vyhodit z paláce, ale klidně i vyhostit z údolí. Ohlédla jsem se, jestli nás někdo nepozoruje a pak jsem se podívala zpět na Hepha. Oči mu zářily nejistotou a strachem, těžko říct, jestli kvůli tomu, že ho někdo chytí, nebo kvůli mé reakci. „Blázne" Zahodila jsem všechny myšlenky a objala ho. Poté jsem oběma naznačila, ať rychle jdou, nechceme přeci, aby nás tu někdo viděl s ukradeným lesním rohem z kavárny stojící hned vedle. Popadla jsem roh, který držel Heph a vytratila se v davu.

Z POHLEDU ZEUSE

Heph byl vážně neuvěřitelný. Ukradl ten lesní roh jen pro Dem, což naznačovalo jak moc pro ní dokázal udělat. A já jsem ho chápal. Ale zpět k tématu. Dem se nám pomalu ztrácela v davu a tak jsem Hephovi pokynul packou, aby šel první. Vydal jsem se hned za ním a prodírali jsme se davem k obrovskému ohništi uprostřed náměstí. Ostatní nám občas udělali místo avšak vyskytli se i takové případy, kdy nás nechtěli nechat projít, což byli ty horší případy. A pak se z čistajasna v davu objevil Stockman. Bylo to tak nečekané, že jsem málem zapoměl skočit na zem, aby si mě nevšiml. Čekal jsem, jestli si mě všiml, či ne, ale vypadalo to, že spíš ne a tak jsem se odvážil maličko pozvednout hlavu. Rozhlédl jsem se, ale Stockman nikde. Oddechl jsem si úlevou a podíval jsem se po Dem a Hephovi, ale nemohl jsem je najít. Vůbec nikde. Pocit paniky mnou začal přímo prostupovat a já jsem se zběsile rozhlížel okolo, ale pak jsem zaslechl, jak na mě někdo volá. Otočil jsem se a spatřil jsem Hepha.

Z POHLEDU HEPHA

Volal jsem na Zeuse, ztratil se mi z dohledu. Zamával jsem na něj. Když mě doběhl, oznámil jsem mu, že jsme našli paní O'Donnelovou, avšak vůbec mi nedošlo, že ji Zeus nezná. Pootočil na mě hlavu a já mávl packou, že je to fuk. Následoval mě až k Dem, která už stála vedle své matky. Usmál jsem se na ni a pozdravil slečnu O'Donnelovou. Sedl jsem si vedle Dem, "Půjč mi ten kus plechu, ještě tě někdo uvidí a budeš mít trest.." pošeptal jsem s úsměvem. Kývla a já si mohl od ní půjčit ten lesní roh. Připnul jsem ho k brašně a natáhl na záda. Ohlédl jsem se po Zeusovi, aby se znovu nestratil. Sedl si ke mě a já se k němu nahl: "To je slečna O'Donnelová, její máma." oznámil jsem potichu a nenápadně ukázal na Demeteřinu matku. V tu chvíly vše ztichlo. Dav zpozorněl a všichni se zajímaly jen o jednu věc, o přicházející císařovnu Údolí Fénixů. Amara. Měla huňatou hnědou srst, jakoby spálenou. Její pronikavé zelinkavé oči byli vidět z velké dálky, byla stará, starší než si myslíte. Ve výrazu byla poznat scéna jako z nějakého drama filmu. Na hlavě jí kralovala majestátní koruna, posázená desíti drahokamy, různých barev, po všech stranách. Vyšla na kamenné pódium a hleděla na dav, který jí upřeně sledoval.

Z POHLEDU HEPHA

Volal jsem na Zeuse, ztratil se mi z dohledu. Zamával jsem na něj. Když mě doběhl, oznámil jsem mu, že jsme našli paní O'Donnelovou, avšak vůbec mi nedošlo, že ji Zeus nezná. Pootočil na mě hlavu a já mávl packou, že je to fuk. Následoval mě až k Dem, která už stála vedle své matky. Usmál jsem se na ni a pozdravil slečnu O'Donnelovou. Sedl jsem si vedle Dem, "Půjč mi ten kus plechu, ještě tě někdo uvidí a budeš mít trest.." pošeptal jsem s úsměvem. Kývla a já si mohl od ní půjčit ten lesní roh. Připnul jsem ho k brašně a natáhl na záda. Ohlédl jsem se po Zeusovi, aby se znovu nestratil. Sedl si ke mě a já se k němu nahl: "To je slečna O'Donnelová, její máma." oznámil jsem potichu a nenápadně ukázal na Demeteřinu matku. V tu chvíly vše ztichlo. Dav zpozorněl a všichni se zajímaly jen o jednu věc, o přicházející císařovnu Údolí Fénixů. Amara. Měla huňatou hnědou srst, jakoby spálenou. Její pronikavé zelinkavé oči byli vidět z velké dálky, byla stará, starší než si myslíte. Ve výrazu byla poznat scéna jako z nějakého drama filmu. Na hlavě jí kralovala majestátní koruna, posázená desíti drahokamy, různých barev, po všech stranách. Vyšla na kamenné pódium a hleděla na dav, který jí upřeně sledoval. Po chvíly ticha pronesla: "Každý z nás má v srdci plameny, které vyhasnou až na našem konci. Ale dnes se stane z plamenů.. Požár!" vykřikla a dav se rozjásal. Slečna O'Donnelová se přidala. Byl jsem také nadšen z té slávy. Musel jsem se postavit na zadní, abych viděl ten okamžik, kdy se Amara připravila nechat vzplát ty plameny naděje.