Pátá míle.

221 30 4
                                    

Zazvonil jsi a já ti došla otevřít. Byla jsem nervózní. Netušila jsem, proč bys mě zval ven. Tohle už jsme si jednou prožili a mě připadalo, že minulost se opakuje. Nasedla jsem s tebou do auta a nechala se odvést netušíc kam. Rukama jsi pevně svíral volant a sem tam jsi mi odpověděl na otázky, které jsem kladla, abych přerušila to nepříjemné ticho. Byl jsi jiný, než tehdy. Tehdy jsi byl kluk, co si chtěl naplno užívat života a nehleděl přitom na ostatní. Dorazili jsme před dům, který blikal světly, ozývala se z něj hlasitá hudba a lidi proudili dovnitř a ven. Netušila jsem, že jsme mířili k tobě domů. ty ses na mě jenom usmál. 


Eighteen miles in myself. [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat