Seděla jsem znovu doma a pila zelený čaj z Anglie, který mi dovezla má sestřenice. Přemýšlela jsme o včerejšku i o tobě a snažila se sama sobě namluvit, že není důvod propadat tomu známému citu. Nesměla jsem se do tebe zamilovat podruhé. Člověk prostě nedělá stejné chyby. Jenže čím víc ses tu objevoval, tím víc jsem se do toho dostávala znovu. Dopila jsem čaj, hrnek odložila do dřezu a prchala ke dveřím, kde jsi neustále zvonil na zvonek. V tomhle ses nezměnil. Pořád jsi byl to dítě, co zvoní, dokud mu neotevřou. Když jsem tedy otevřela ty dveře a chtěla tě okřiknout za tvé chování, umlčela mě růže, co jsi svíral mezi prsty za zády a neúspěšně si se ji snažil schovat.
ČTEŠ
Eighteen miles in myself. [CZ]
Storie breviStačil jenom kousíček, jenom kdyby se chytil o pár vteřin dřív. Jenže já spadla s ním. /Třetí kniha z #Pinktrilogy - nenavazující/