Doll

navždy pryč

Je to směšné. Znala jsem ho pár dní a stihla se do něj zamilovat. Znala jsem ho pár dní a nemůžu bez něj být. Ale ta bolest přejde. A zbudou jen vzpomínky které rvou srdce na milióny kousíčků. Bolestné vzpomínky které mě budí ze snů. Noc co noc. Probouzí mě ty jeho oči. Jeho pohled mě pronásleduje. Všude. Každou noc se budím se záchvatem pláče. Je jako živý. Jakoby pořád ležel vedle mě a objímal mě. Strašně mi chybí jeho doteky.
Uběhl den, dva, tři, týden. Ale ta bolest neustává. Přijde mi že se naopak stupňuje. Pokaždé když ho vidím ležérně opěrného o skříňku. Ruce v kapsách a nepřítomný výraz. Pak k němu přijde Taylor a začnou se spolu bavit. Trvá to jen chvíli. Nakonec odejdou. Takhle je to každý den. Jen co vejdu do třídy jeho pohled po mně okamžitě směřuje. Vzhlédnu jeho směrem ale on zrak sklopí. Jednou jsem se takhle rozbrečela při hodině. Učitel si myslel že se mi něco stalo, tak chtěl zavolat domů. Znovu jsem na sobě ucítila jeho pohled. Ujistila jsem ho že je tok v pořádku a vymluvila se na rodinné problémy. Všichni věděli že je to lež. Ano. Všichni. Nevím jak se to dozvěděli. Asi se Justin vytahoval jak mi to natřel. Donutil mě milovat.

•Justin•

Cítím obrovský pocit viny. Sužuje mě vidět jak se trápí. Ale teď nesmím couvnout. Ne! Ona mě nesmí zmást! Je to jen další holka na jednu noc. Je víc než to.
Kurva!
Všichni se na ni dívají. Chtivé pohledy kluků a nenávistné pohledy holek. Někdy mám chuť k ní přijít obejmout ji, aby každý věděl že je moje. Ale není.
"Bieber!" znovu mě vyrušil otravný Taylorův hlas.
"Hm?"
"Nech ji bejt." moc dobře jsem věděl o kom mluví.

Do třídy vešla nějaká holka. Vůbec mě nezajímala tak jsem si dál s něčím hrál a vůbec se na ni nepodíval. Slyšel jsem jak někdo zapískal když vešla do třídy. Až potom jsem k ní zvedl zrak. To co tam stálo za stvoření.... Byla kus.

Nemůžu ji vyhnat z hlavy. Udělala v mém životě hlubokou čáru, kterou nezasypu. To dokáže jen ona.
Ale ona už je navždy pryč.