Doll

barva vášně

Probudila jsem se se strašným křikem. Zase ty oči. Tentokrát to bylo jiné.

"Připravena?"
"Ano.." zhluboka jsem se nadechla a vykročila. Ozval se ohlušující potlesk. Vzal mě za ruku a propletl si semnou prsty. Všechno bylo tak nádherné. Čistě bílé. Vše jen jeho pohled měl svou barvu. Zahleděl se mi hluboko do očí. Stáli jsme v bílém světě. Ve světě bez barev. Jediná barva byla jeho oříškově hnědá. Barva nezkrotné vášně. Barva plná citů. A bolesti....

Mamka vběhla do mého pokoje a popadla mě do medvědího objetí. Byla na to zvyklá. Sice nevěděla proč.. Ale vždy mě sem běžela utišit. Za to jsem jí byla neskonale vděčná.
Tu noc jsem už neusnula.

"Carool!" otočila jsem se zvukem jeho hlasu. Skočila jsem mu do náručí a on se semnou zatočil. V tu chvíli jsem na nic nemyslela. O to horší byl potom návrat do reality.
"Taylore!" vlastně spolu nechodíme ale chováme se tak k sobě. Pomáhá mi to zvládat. Nevím co bych bez něj dělala. Ruku v ruce jsme se vydali ke škole. Všichni nás propalovali pohledy, ale mě to bylo v tu chvíli jedno. Taylor si mě k sobě ještě víc přitáhl a obmotal svou ruku okolo mého pasu.
Justin tam dneska nestál. Ležérně se opíral o jinou skříňku a mluvil s nějakou holkou. Jakmile nás zpozoroval zlostí mu zrudl obličej. Já se jen ještě víc natiskla na Taylora. Cítím se šťastná?