#1-Mroží muž

317 54 5
                                    

Všechno to začalo jako normální den. Vstala jsem a šla do školy. Mám školu docela daleko, takže musím jezdit autobusem, což není vždycky úplně snadné.

Sedla jsem si na své oblíbené místo, což bylo vzadu v autobusu u okna, kde si ke mně moc často nikdo nesedal, což mi vůbec nevadilo.

Do uší jsem si dala sluchátka a pustila si tam playlist s názvem Cesta do školy.

Měla jsem tam takové typické písničky třeba Break the rules.

Koukala jsem z okna a hleděla si svého, ale najednou do autobusu nastoupil chlap.

Takových chlapů potkávám každý den hromadu, ale tenhle byl jiný.

Měl pod nosem takový knírek, který vytvářel efekt mrožích zubů.

Chtěla jsem se začít smát, ale ovládla jsem se. Klid, klid je to jen jeden chlap, někam si sedne a už ho nikdy neuvidím.

Jenže to bych nesměla být já, kdyby mi někdo nenaplánoval ten největší trapas.

Ten ,,Mroží" chlap si totiž přisednul ke mně. Musela jsem si chytit nos, abych se hlasitě nerozesmála.

Pak jsem se nějak začala soustředit na písničky, které mi hrály do uší, takže jsem na něj zapomněla.

Ale zase to musel tam nahoře někdo zkazit, protože na mě ten chlap začal mluvit.

,,Slečno? Nevíte za jak dlouho budeme na náměstí?" zeptal se mě a zaklepal mi na rameno.

Podívala jsem se na něj a to byla ta osudová chyba. Vyprskla jsem na něj smíchy žvýkačku, kterou jsem si vzala na cestu.

Smála jsem se furt, protože kdyby jste viděli ten jeho pohled. Byl k nezaplacení.

,,Moc se omlouvám pane, já nechtěla.." začala jsem se omlouvat, ale musela jsem se furt smát.

,,Co je tady k smíchu?" zeptal se nechápavě a rozhlížel se kolem sebe.

,,No víte, vy vypadáte jako mrož." řekla jsem a začala se šíleně smát.

Celý autobus se ke mně přidal, až na jednoho kluka, jehož tvář mi byla povědomá.

Just Like Animals Kde žijí příběhy. Začni objevovat