Nedostupná

Úvod a příjezd

Na začátek bych vás asi měla seznámit s mou osobou.Tak jdeme na to.

Jmenuji se Emily Blake.Narodila sem se ve Wichitě v Kansasu.Takový zapadákov.Rodiče mi umřeli když mi bylo 10.Mám staršího bratra kterému v té době bylo 18.Nechtěl abych skončila někde v děcáku tak si mě vzal do péče.Má přítelkyni Amandu která čeká miminko.Je hrozně milá.Je něco jako moje náhradní máma.Vždy,když sem měla problém,když sem měla holčičí problém sem se na ní mohla obrátit.No neříkejte,že by jste šli s něčím takovým za bráchou.Já myslím,že určitě ne.Teď mi je 19.Chystám se na vysokou.Sice mi bude chybět brácha a Amanda ale budu za nimi jezdit.Ve škole sem moc přátel neměla.Stačila mi jedna kamarádka.Měla sem přítele.Byl to můj první a ráda řeknu,že poslední.Před měsícem jsme měli slavit výročí.Byly jsme spolu rok.Jela sem k němu domů abych ho překvapila.Ale to co sem tam viděla mě dostalo do kolen.Našla sem ho v posteli s mojí teď už bývalou kamarádkou.Celý měsíc se mi snažily dovolat.Psali mi,chodily ke mě domů.To už bratrovi ruply nervy a Mike(můj bývalý přítel) dostal pěstí se slovy že jestli se tu ještě ukáže a bude mě kontaktovat dopadne to hůř.A moje bývalá nejlepší kamarádka dostala facku ode mě s proslovem o tom,že ji nenávidím,a že pokud tohle udělala tak to nikdy nebyla kamarádka.A to sem se jich radši neptala jak dlouho to trvalo.Od té doby jsou pro mě všichni kluci mrtví.Málem sem dostala infarkt,když sem se dozvěděla že mě přijali na mou vysněnou vysokou daleko odsud.Daleko od nich.Jmenuji se Emily Blake a tohle je můj příběh.

Dnes je den odjezdu a už se nemůžu dočkat.Doslova.Stojím na nohou už od šesti ráno a balím si věci.Zrovna si v kuchyni chystám jídlo,když v tom slyším jak jde někdo po schodech.

,,Emily od kolika si prosím tebe vzhůru?,,moha sem tušit že to bude brácha.

,,Kdybych ti to řekla tak bych dostala kázání ohledně toho,že sem měla ještě spát takže....

,,Takže v šest,jak jinak,,

,,Ano,ale alespoň už mám vše sbalené a připravené na cestu,,

,,Máma a táta by na tebe byly pyšní,, A sakra,vždycky když tohle brácha řekl tak sem skončila s celou řasenkou v háji.

,,Briane,budeš mi chybět,ty i Amber.Ale budu sem jezdit.Ale prostě odsud potřebuji vypadnout.Daleko od všeho.Slibuji že ti budu volat.A přijedu se podívat,až tu bude ten mrňousek.

Než sem se nadála byla sem v bratrově silné náruči.V náruči,která mě rozhodně jen tak nepustí.

,,Briane,určitě nechceš svoji milovanou sestru uškrtit,nebo jo?,, vážně už mi začal docházet dech.

,,Promiň,jenom nám budeš strašně chybět.,, 

Tohle objímaní a říkání různých proslovů proběhlo i s Amber.Ale u ní sem o dech nepřišla,protože mě přes to její rostoucí bříško nemohla ani pořádně obejmout.

Nadešel čas odjezdu.Brian mi pomohl s věcmi a mohla sem jet.Ještě jedno obejmutí s ním a Amber a vyjela sem do mého nového domova.

Jelikož sem nechtěla být v žádném spolku plném nafintěných holek tak sem si vybrala pokoj na koleji.

Nechci se dokonce život stranit lidé tak sem si vybrala pokoj se spolubydlící.

Z ničeho nic slyším zvonění mého telefonu.Nevolá nikdo jiný než Mike .Típla sem mu to,protože teď vážně nemám náladu na jeho proslov abych mu odpustila.To já vážně nehodlám.

Podruhé slyším zvonění ale naštěstí to byl jenom Brian.Nejsem pryč ani den a už mi volá.Ale chápu to má o mě strach.

V tu ránu do mě ale někdo narazil a já někde uvnitř věděla že tohle bude ještě zajímavé 

Tak snad se vám tahle část bude líbit.Piště mi jakékoliv nápady co vás napadnou.Omluvte mě jestli sem někde udělala nějakou pravopisnou chybu ale no co ...... se stane.Budu se snažit přidávat co nejvíc.

NATY