Nedostupná

Je všude

Ten do kterého sem vrazila,nebo spíš ten který vrazil do mě se ani neobtěžoval omluvit se mi.Jen se krátce otočil a šel zase svou cestou.I když sem ho viděla jen na pár vteřin stihla sem si ho zapamatovat.Už vím od koho se budu držet dál.Určitě je stejný jako všichni.A s takovýma si nechci nic začít!!

Nějak sem se ztratila.Cestou sem viděla partu holek s kufry a vydala se stejnou cestou jako ony.Přece jenom se všichni musí přihlásit na samém místě.

Měla sem pravdu.Všechny došli k velké budově ve které jsme se měli přihlásit k pobytu na koleji.Jedna holka se mě zeptala na jméno.Jakmile sem jí ho řekla tak něco psala do počítače a pak mi podala klíč od mého nového domova na několik let.

Šla sem úzkou uličkou k pokoji 613.K mému pokoji.Překvapivě byl prázdný a z toho sem si logicky odvodila že tu má spolubydlící ještě není.Někteří studenti totiž doráží až zítra.Postupně sem si do vybalila všechny věci.Jen doufám že moje spolubydlící bude normální.Nerada bych byla na pokoji s nějakou nafintěnou barbie.To fakt ne.Těch sem si na střední užila až až.......

Z ničeho nic sem slyšela na chodbě rány.To bych nebyla já kdybych se tam nešla podívat.A to byla ta chyba.Když sem otevřela dveře,tak sem spatřila toho kluka co do mě narazil v obklopení několika holek a jak se snaží dostat do dveří naproti mě.Jen sem se modlila aby v tom pokoji nebydlel.To už bych byla vážně někde.Ale bohužel takový štěstí nemám.Z batohu vylovil klíč a otevřel ty dveře.Asi sem na něj koukala moc dlouho protože než zavřel řekl:

,,Nemusíš na mě koukat jako na zjevení,já o sobě vím jak sem krásnej,, Celkem mě to zaskočilo a tak sem se zmohla jenom na to abych zařvala

,,Leda ve snu.Trochu moc velký ego nemyslíš?,, pak už se nic neozvalo ale museli mě slyšet snad všichni i na druhý straně chodby.Zavřela sem s pocitem že sem setřela někoho jako je on a jací byly všichni co se mě snažily po rozchodu s Mikem dostat.

Bylo asi jedenáct večer když sem zaslechla z protějšího pokoje hlasité vzdechy.Nejsem typ holky které vadí když si to někdo s prominutím rozdává.Ale v tomhle případě a když se jedná o toho největšího egoistu tak mi to vadí.Ani nevím proč.

Rozhodla sem se zahrát si trochu na mrchu.Chudák holka by toho určitě litovala.On je typ vyspat a odkopnout jako kus hadru.Rozmazala sem si řasenku,nadhodila svůj hysterický výraz,pláč a mohla sem jít na to.

Začala sem bušit na dveře než mi otevřel.Na tváři měl nechápavý výraz.Asi by jste ho měli taky kdyby vám před pokojem stála ubrečená holka kterou ani neznáte.Ale já si to prostě nemohla odpustit.

,,Potřebuješ něco?,, zeptal se mě nechápavě

,,Ty tam někoho máš?Říkal si že mě miluješ a nikdy neopustíš.Přijela sem tě navštívit a co tu neslyším.Vzdechy které rozhodně nepatří mě.Si jen hajzl!,,Šla sem na to pěkně z ostra,že mě museli slyšet všichni na druhý straně kampusu.Ale snažila sem se to říkat hlavně aby to slyšela ona.

Vletěla sem do toho pokoje a když sem viděla tu vyděšenou,polonahou holku musela sem zahnat tu touhu začít se tam smát jako idiot.Kupodivu sem se ovládla.

,,Mohla by si prosím odejít?Chtěla bych si tu s přítelem něco vyřešit.,, v klidu sem na ni promluvila

Sebrala si svoje oblečení a raději co nejrychleji odešla.Můj úkol byl splněn.Tu bezbrannou dívku sem zachránila.Takže nadešel čas zmizet.Ale jakmile sem to chtěla udělat tak mě můj teď trochu naštvaný soused chytl za ruku a hned spustil.

,,Jsi normální?Proč si to udělala?,, začal na mě řvát

Tak on chlapeček neví?

,,Protože sem ji chtěla ušetřit breku který by si jí způsobil.Co bys jí nasliboval?Hmm?Že bys jí zavolal a dali byste to dohromady?Prokázala sem jí laskavost.A ty si jeden večer nezasuneš,svět se nezboří!!,,To už sem na něj řvala i já.

Vymanila sem se z jeho sevření a v klidu sem si nakráčela do svého pokoje a jeho tam nechala stát s pusou dokořán.

Hned jak sem zavřela dveře tak sem celá vyčerpaná zalehla do postele.Ještě sem slyšela nadávky typu-co si o sobě myslí apod.musela sem se sama pro sebe usmát.Tohle se mi povedlo.A nebo by se mi to mohlo teda pěkně vymstít,ale co už.Zpátky to nevrátím,ani bych nechtěla.

Ráno:

Probudil mě hluk v mém pokoji.I když nerada tak sem ty oči otevřít musela.

Na druhé půlce pokoje byly všude krabice,oblečení atd...

Usoudila sem že to bude moje spolubydlící.

Šla sem k ní ale asi sem jí vylekala protože když sem na ní šáhla tak se s trhnutím otočila.

,,Promiň nechtěla sem tě vzbudit,sem Jenny tvoje spolubydlící,,natáhla ke mě ruku kterou sem ráda přijala

,,Emily,těší mě,, usmála se a jako by si něco vybavila

,,Ty si ta která tady zkazila klukovi zásun?,, rozkašlala sem se a koukala na ní s pusou otevřenou

,,Jak ?,, nechápala sem jak to může vědět když tu nebyla

,,Šíří se to tady rychle,navíc tě slyšely všichni až do třetího patra,byla sem tam přes noc u kamarádky,,Rozesmála se a já spolu s ní

,,Hele nesměj se,ušetřila sem té holce několik probrečených nocí,sem  její hrdinka,, smála sem se od ucha k uchu.

,,Myslím že mi dvě si budeme rozumět,, měla pravdu,zatím na mě zapůsobila jako ještě nikdy nikdo

,,Taky si myslím,,

První hodina:

S Jenny jsme se bok po boku vydali na první hodinu.Měli jsme psychologii.Naprosto nezajímavé.

Sedla sem si a vedle mě Jenny.

Někdo mi poklepal na rameno.Byl to ten kluk.Ano ten.

,,Smím si sednout?,,ukázal na místo vedle mě.Koukla sem se na Jenny a ta se snažila nevybuchnout smíchy.

Jen sem pokrčila rameny a dál se nestarala.

,,Myslím že jsme se ještě nestihli představit.Jmenuji se Thomas,ty?,, určitě sem mu nemínila říct své jméno

,,To tě nemusí zajímat,,

,,Myslím že mi to dlužíš potom co si mi zkazila večer.A to to mohl být hezký večer,,Je to debil

,,A já si myslím že ti nic nedlužím,,chtěl ještě něco říct ale to už do třídy vešel profesor.

Během hodiny mi do ucha zašeptal něco jako že mu budu jednou děkovat a já si začínala myslet že to zas tak dobrý nápad nebyl.

Celý den sem se mu úspěšně vyhýbala.Na odpoledne sem si domluvila sraz s Jennou u které mi příjde že se známe strašně dlouho.Je to zatím moje jediná kamarádka tady a zatím mi to tak stačí.

Sraz jsme měli v jedné kavárně v kampusu.Musela sem přes park.

Normálně sem šla když v tom na mě někdo křičí ať uhnu.Naproti mě se řítí nějaký idiot na motorce.Parkem,chápete to?Už sem čekala to nejhorší když v tom mě někdo odhodí stranou.

Když sem se vzpamatovala tak sem se podívala na svého zachránce a div se mi nevypadli oči z důlku.

,,Říkal sem že mi budeš jednou děkovat.Jen sem nemyslel že tak brzo,,

Další část   NATY