Nedostupná

Necháš mě konečně na pokoji?Ne!

,,Můžeš ze mě slézt ?,, už celou věčnost na mě ležel a vypadalo to že nehodlá vstát

,,Jo,promiň.,, slyšela sem dobře nebo se mi doopravdy omluvil.Štípněte mě někdo.

,,Cos to říkal?,, trochu si pohrajeme

,,Promiň,,tentokrát to zařval aby si byl jistý že to uslyším

,,Já nejsem hluchá,jenom nemůžu uvěřit že král všech egoistů se mi právě teď omluvil,,

,,Nechápu co proti mě máš?,, tak on nechápe

,,Z lidí jako ty se mi dělá špatně,, normálně sem vstala a odešla.sice sem byla trochu otlučená,přece jenom mě neshodil na zem zrovna jemně ale to je jedno.

Šla sem v klidu na sraz s Jenny.Z dálky sem jí zahlédla jak mě vyhlíží a pak ke mě co nejrychleji běžela.Ta holka teda umí sprintovat.

Nechápala sem proč ke mě ale tak běží.....až pak mi to docvaklo.Kavárna kde jsme měli sraz je přímo naproti parku a tudíž mě evidentně viděla.

,,Panebože si v pořádku?,, hned jak ke mě doběhla tak spustila

,,Jojo sem ale nevadilo by ti kdyby jsme šli do té kavárny?Všechno ti řeknu.,,

,,Jasně,,

Tak jsme se tedy vydali do kavárny kde sem jí všechno řekla,včetně konfliktu s Thomasem.

Jen na mě vykulila oči,ale nic neřekla.

,,Počkat,počkat.Ty si ho seřvala jenom za to že se ti omluvil?,, tuhle otázku sem fakt nečekala

,,Jo ale to je jedno,,

,,Holka ty si divnější než sem si myslela,, je pravda že sem ho seřvala zbytečně ale co už.Už to nevrátím.

Večer šla Jenna ven s nějakou její kamarádkou a tak sem zůstala sama na pokoji.Do chvíle než někdo zaťukal.Neochotně sem se vydala ke dveřím a div mi nevypadli oči z důlku.Stál tam sám Thomas.

,,Můžu na chvíli?,, tak touhle otázkou mě probral z tranzu.

,,Jistě ale jenom na chvíli,, nechci ho tu dlouho,kdo ví co by se mohlo stát

Přišel a posadil se na postel.Nezná pravidla slušného chování?Slušnost je se zeptat.

,,Přišel sem si s tebou promluvit,,

,,A o čem?,, nechápala sem,nebo spíš sem nechtěla chápat

,,O dnešku a vlastně o všem,,  dostávala sem strach

,,Aha,, vážně sem ze sebe vydala jen aha? jde to se mnou z kopce.

Sedla sem si za ním a čekala co se bude dít dál.Jenom seděl a nic neříkal.A to mě štvalo.Měla sem toho dost.Vstala sem a šla ke dveřím.

,,Heej,jestli mi nemáš co říct tak můžeš zase odkráčet,, zatáhla sem za kliku,ale nic.Koukla sem se na svojí ruku a vidím v ní kliku.S tím rozdílem že není připevněná ke dveřím.

Thomas dostal záchvat smíchu.Já se na něj zamračeně koukla.Potom si už jen pamatuji jak říká.

,,Jsme v hajzlu,, a pak už jen cítím svůj pád na podlahu.

Další den sem se probrala normálně ve své posteli.Nic sem nechápala.Podívala sem se na stolek a tam byl malí papír.

NĚJAK SI NÁM OMDLELA.NEBOJ SE NIC SE NESTALO.ZAVOLAL SEM KAMARÁDOVI A TEN TY DVEŘE DAL DO KUPY.TVOJE SPOLUBYDLÍCÍ TO VÍ.                  PS:SI STRAŠNĚ ROZTOMILÁ KDYŽ SI MIMO.

Alespoň že se nic nestalo.

V klidu sem si vzala věci na první hodinu.

Jako vždycky sem si sedla vedle Jenny.Ta na mě s úsměvem kývla.Ale nechyběli otázky typu jestli sem v pohodě atd.

Celý vyučovací den proběhl v klidu,ale Thomase sem nikde neviděla.Ani nevím proč mě to tak zajímá.Přeci jenom na mě nic nezkusil když sem byla mimo a za to sem mu vděčná.

Po vyučování na mě lítali narážky typu,Couro,Děvko.Nechápala sem proč.Pak mi ale Jenna vysvětlila že sem byla na pokoji s Thomasem,kterého chce snad každá.Ignorovala sem je do té doby než přišla ta nejhorší narážka.

,,Si určitě stejná děvka jako tvoje máma,,To mě odzbrojilo.

,,Moje máma je mrtvá ty debile,, sebrala sem se a utekla.Jenna na mě volala ale já ji ignorovala

Na konci chodby sem se schoulila do klubíčka a nechala všechny emoce za poslední dobu vyjít na povrch.Dokud sem necítila něčí ruce na svých ramenech.Byl to Thomas kterého sem celý den neviděla.

,,Nemůžeš mě nechat na pokoji?,, pořád sem vzlykala

,,Ne!,, řekl to tak jistě

,,Proč? nechápala sem

,,Protože,Emily staň se mou kamarádkou,, nadhodil ten úsměv díky kterému roztaje snad každá holka a já v tu chvíli jasně věděla co řeknu.

,,Thomasi...........

Další část bude zítra       NATY