Nedostupná

Přiznání citů

Pořád jsem se nemohla vzpamatovat z toho co se právě stalo.

Thomas se ode mě po chvilce odvrátil.Díval se mi přímo do očí.Čekal na moji reakci,ale já pořád stála jako přibitá a skoro sem ani nedýchala.

,,Řekni prosím něco,,čekal na moji odpověď ale já mu ji dát nemohla.

Vím že to co jsem udělala je zbabělé ale já prostě sem se na patě otočila a utekla.

Slyšela jsem za sebou křičet Thomase ale to sem ignorovala.

Utíkala sem až do té doby než sem si byla jistá že za mnou nebude utíkat.Pak sem přešla na normální chůzi.Napsala jsem Smsku holkám aby o mě neměli strach,že se mi udělalo špatně.

Přišlo mi to jako věčnost než se přede mnou objevil kampus.Hned sem se vydala do svého pokoje a zamkla se tam.

O pár hodin později:

Bylo asi pět hodin odpoledne když mi někdo začal klepat na dveře.Jasně že to byl Thomas.

,,Em,prosím otevři.Musíme si promluvit,,

bez mé odpovědi

,,Em, prosím,,

zase bez.

A takhle to trvalo asi hodinu,a pak už sem nic neslyšela.

Další den:

Probudila jsem se úplně s mizerným pocitem.Rozhlídla sem se po pokoji a viděla jak u svého stolu sedí Jenny.

,,Dobré ráno,, Jenny trochu povyskočila,zřejmě se mě lekla.

,,Dobré,můžeš mi vysvětlit proč se mě Thomas pořád vyptával na tebe,,

,,Netuším,,neměla jsem zrovna náladu se jí tady zpovídat.

,,Pro tentokrát to nechám být ale příště se z toho nevykroutíš,,

Zbytek rána proběhl v klidu.

Když sem se vydala na první hodinu bylo mi už trochu líp.Ale budeme psát test na který jsem se díky tomu zmatku s Thomasem nestihla naučit.

Po hodině:

No test dopadl jakž takž.Snad to bude v pohodě.

Šla jsem po školní chodbě když sem viděla jak ke mě míří Thomas.

,,Em,můžeme si promluvit?,, já se vzchopila jen na pouhé přikývnutí.

,,Em,vůbec nechápu proč si utekla,ale chci aby si věděla že mi na tobě skutečně záleží,mám tě rád Em,a to hodně,vím že si o mě myslíš kdo ví co.Že střídám holky jako ponožky apod.Ale od té doby co tě znám sem se změnil.To ty si mě změnila,, tímto mi úplně vyrazil dech.Stála sem tam s pusou dokořán.

,,Prosím,řekni něco,,

,,Nech mě přemýšlet,je toho na mě moc,,

Thomas jen chápavě přikývl.Ale šlo vidět že tohle nebyla ta odpověď kterou chtěl.

Konečně mi skončily všechny přednášky a já odešla na pokoj.Tam jsem přemýšlela.Hodně přemýšlela.

Rozhodla sem se a doufám že toho rozhodnutí nebudu litovat.

Zaklepala jsem na dveře a čekala až je majitel pokoje otevře.

,,Em,co to.....Nenechala jsem ho to dopovědět  a vrhla sem se na něj.Doslova.Oba jsme to chtěli.Thomas se rychle vzpamatoval a začal spolupracovat.

Omlouvám se že dlouho nebyla nová kapitola.Tak snad se bude líbit

NATY