Nedostupná

O tři měsíce později

O tři měsíce později:

Znovu stojím před tou samou školou, tím samým kampusem a čekám na příchod Jenny a Mayi.Na Jenny sem se opravdu těšila vzhledem k tomu, že mezi mnou a Thomasem je nejspíš konec nebo tak to aspoň podle těch jeho fotek vypadá.

Rychle si našel náhradu.

Ale co, kašlat na nějakého kluka. Těch je na světě plno. A jak říká Jenny.

Pokud s tebou nejedná tak jak si zasloužíš, tak je to on kdo si tě nezaslouží ne ty jeho.

A Jenny má vždycky pravdu. Většinově.

Než sem se nadála už se okolo mě obmotali dvě drobné holčičí paže. Došlo mi že to nemůže být nikdo jiný než právě moje nejlepší kamarádka. Jsem ráda že sem potkala někoho jako je ona. A doufám že ona to bere stejně.

,,Ahoj kočko. No konečně jsi zpátky. Máme pro tebe s Mayou překvapení.'' a potulně se na mě usměje. To zase dopadne.

,, Taky tě ráda vidím. Ahoj Mayo.'' jinak se mám dobře, díky za optání. Ale to radši zůstane jenom v mé hlavě. Přece jenom sem zpátky jenom chvíli a ještě nějakou tu chvíli se chci vyhnout přimhouřenému pohledu Jenny a skoro výbuchu smíchu Mayi. Jak se ukázalo je to vážně skvělá holka a k Jenn se výborně hodí. Ale i tak. Ze skypu toho moc nezjistíte.

Cestou na pokoj mi Jenny povídala co se tu stalo nového a co zůstalo při starém. Ale hlavně s musím soustředit na školu. Všechno sem jen tak tak doma dohnala a známky si zlepšila a chci aby to tak zůstalo.

,,A mluvila si z Thomasem??'' věděla sem že o tom začne mluvit.

,,Ne, proč?'' snad se v tom nebude chtít znova pitvat. Jeden skoro dvouhodinový telefonát skoro o půlnoci o tom jak je z toho Thom zdrcený mi bohatě stačil.

,,Em, vážně ho to sebralo. Nejsem na jeho straně ale mohla by sis s ním aspoň zkusit promluvit''

,,Jenn sem ráda že se staráš jak to mezi námi je ale on už na mě určitě jako svoji přítelkyni zapomněl a já se snažím o to samé. Klidně si s ním promluvím ale pochybuji že nějaké mi ještě bude.'' a bylo to tu. Ten její přimhouřený pohled. Toho sem se bála.

,,No dobře, ale pamatuj co sem ti řekla. Byl z toho zdrcený a určitě na tebe jen tak nezapomněl''

,,Jak myslíš'' má pravdu, jednou na něj narazím a budu si s ním muset promluvit.

V pokoji:

,,Holky? Vážně je ta páska nutná?'' ano opravdu mi dali pásku přes oči jako nějaké malé holce kterou rodiče vedou na její tajnou oslavu narozenin. Až na to že už malá nejsem a narozeniny sem už měla.

,,Ano je. Jak sem říkala.Máme pro tebe překvapení.'' ježiši

,,Táák. Můžeš si ji sundat přesně za 3,2,1 ..... TEĎ'' a je to tady .

Rychle mě šoupli dovnitř a zavřeli za mnou dveře. Všude byly balónky a jeden velký transparent který mě tu má znovu vítat. Jediný co tam bylo navíc byl Thomas.

,,Co ty tu děláš?''

,,Slyšel sem že dneska přijíždíš tak sem tě chtěl vidět'' pochybuji že to byl pravý důvod

,,A teď opravdový důvod''

,,Emily, chyběla si mi. Celé ty tři měsíce sem na tebe nemohl zapomenout. Musíme si promluvit.'' fajn a teď jdeme vyložit karty na stůj.

,,Thomasi, přemyšlela sem a mezi námi to bylo už celkem napjaté. Nechci se každý den bát o to jakou tvoji bývalou dneska potkám. A vím že není málo. Já už nechci zažít žádné další drama. A myslím že ani ty ne. Myslím že bude nejlepší když půjdeme každý svou cestou a zůstaneme pokud možno jenom kamarádi. Určitě najdeš holku která ty tvoje bývalé bude snášet a taky nechci aby si ty musel snášet všechny moje dramata. Prostě věřím že si někoho určitě najdeš, sakra že si někoho najdeš ale já to nebudu. Je mi líto a vážně mě to mrzí.''

A bylo to. Vidím jak Thomas se sklíčenou hlavou otevírá a zavírá pusu jako by chtěl něco říct ale neví co.

,,Dobře, pokud si to tak přeješ tak to budu respektovat. Věř že sem byl s tebou rád a jen tak tě nepřestanu milovat. To mi věř. Už nejsem takový jako dřív.'' kéž bych ti mohla věřit. Já už taky nejsem stejná jako dřív. To nikdo!!!

NATY

Na žádost jedné z vás tu je ještě jedna kapitola.