Save Me From Darkness

3.

Vracím se do pokoje zabalená pouze v zakrváceném ručníku. Přemýšlím, přemítám. Shazuju ze sebe původně bílý ručník a dám si na sebe starý vytahaný zelený svetr a černé legíny.

Sednu si na postel a chvíli jen tak koukám do blba. Nic. Nikdo. Cítím se tak sama. Už se natahuju pro polštář abych ho objala a začala brečet do něj ale nemám dost síly. Jsem slabá, moje zelené oči se mění v bouřlivé vodopády slz stékající po mých tvářích. Ani mě už nezajímá, jak vypadám. Se snahou vztát upadnu na podlahu a doplazím se k mému oblíbenému šedému křeslu. I když... teď už je jedno jestli je oblíbené nebo ne. Schovám se pod fialovou dekou na křesle a pomalu zase začny vzlykat... kdy tohle skončí?