Save Me From Darkness

8.

Je čas to doopravdy vzdát?... Možná že ano... Nebo ne? Strácím se v tom, v pocitech vyvolaných vzpomínkami... moc to bolí, všechno bolí. Pomalu se hroutím níž a níž, už jen čekám až mi kamarádka Smrt podá přátelskou ruku a my spolu odejdeme... Zapomenu všechnu tu bolest a budu konečně zase ta šťastná...

Moje myšlenky jsou přerušeny vibracemi mobilu. Řeknu si, že na to kašlu a nezvednu. Ale když mobil vibruje potřetí, strácím trpělivost a zvedám to...

"Ahoj, jsi v pohodě? Dělám si o tebe starosti, měla jsi jít přece s kámoškou ven, ale nešlas, proč? Mám se zastavit?". Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala... To je můj bývalý přítel... další špatné vzpomínky se vrací. On mi hodně ublížil, nechal mě samotnou, když jsem ho hodně potřebovala. A teď si v klidu zavolá? A ještě chce přijít? Ne to nejde... Bez jediného slova to pokládám a vyndávám baterku z mobilu... Nemám zájem s někým mluvit natož s ním.

Rozhodla jsem se, že na tomhle světě ještě chvilku zůstanu... ani nevím proč...