Save Me From Darkness

7.

Probouzím se opřená zády o okraj kuchyňské linky. Doslova se koupu ve vlastní krvi, nevadí mi to, cítím se najednou čistá, bez starostí... Možná je to špatně, možná dobře, nevím. Do hlavy se mi dostávají zvláštní myšlenky... Začínám bláznit.. před tím vším jsem byla ta krásná, chytrá a pracovitá holka, co vždycky pomáhala ostatním, v jednom kuse se smála s přáteli... Postupně se to ale začalo měnit, přes den jsem byla sice ta usměvavá a šťastná, ale v noci jsem akorát plakala a litovala se... Zhoršovalo se to a zhoršovalo, až jsem na tom byla stejně jak přes den tak v noci... Neustálé deprese nezničily jen mou psychiku ale i tělo... a teď jsem tady... vyzáblá na kost naprosto zničená, pořezaná... Cítím se mizerně. Změní se to někdy?