...Jestli to dokážu

7. Chaos

Všichni jsme se otočili na Kate, která s koukala na dívku stojící ve dveřích.
„Ahoj Adell" řekla bůh ví proč provinile. Dívka se přes celou místnost rozeběhla proti Kate a padla jí do náruče. Všichni jsme na ně zírali s otevřenou pusou. Pak jsem se ale vzpamatovala a rychlím krokem se vydala k Tir, která se opírala o zeď a svíjela se bolestí. Najednou mi bylo jedno že v místnosti byl i Dave a sundala jsem si mikinu ve které jsem spala. Měla jsem pod tím ještě tílko takže to bylo v pohodě. Ovázala jsem (tedy aspoň jsem se o to pokusila) Tir zraněné rameno aby nekrvácela. Vděčně se na mně podívala a já se otočila k Andy. Vzala jsem jí za ramena a trochu s ní zatřásla. Když se neprobudila skusila jsem to silněji. Probudila se a ptala se kde je. Na všechno si ale rychle vzpomněla a proto jsem se otočila ke Kate a ostatním. Dívky už se neobímali a Adell něco Kate zuřivě vysvětlovala. Kate smutně příkivovala. Přiblížila jsem se k nim a zaposlouchala se do rozhovoru.
„Kate ty ani nevíš jaký jsem o tebe měla strach. Proč si mi nic neřekla?! Byly jsme přece nejlepší kamarádky!"blodnýnka se snažila křičet, ale bylo na ní vidět že je i šťastná.
„Adell vysvětlím ti to. Hrozně ráda bych ti to řekla, ale myslela jsem že mě prozradíš. Už vím že jsem udělala chybu, ale s tím už nic neudělám." Vysvětlovala Kate.
„Ano Kate já jsem ukecaná, ale v takovýhle věci jsi mi mohla věřit. Myslel jsi že bych tě prozradila? Nevím jestli to je úplně kamarádský. Kamarádi si mají věřit." Pronesla uraženě Adell. Kate se provinile podívala do země. Dívka moc dlouho nevydržela držet kamenou tvář a začali jí téct slzy. Kate se na ní podívala.
„Ne Adi! Prosím nebreč. Hrozně se mi stýskalo Adell. Já tě mám strašně ráda a nesnesu pomyšlení že ti působím takovou bolest. Prosím odpusť mi to!" A začala taky plakat.
„Odpuštěno" Zašeptala přes vzlyky Adell a objala ji. A tak jsme tu směsici emocí pozorovali a nikdo nevydal ani hlásku. Pak jsem se ale vrátila do reality a uvědomila si že dveře jsou stále otevřené. Doběhla jsem k nim a zabouchla. Měli jsme docela štěstí že sem nikdo jiný nepřišel. Palba se už utišovala a my ani nedutaly.
„Už jsou pryč?" Zašeptala s bolestí v hlase Tir.
„Asi ano" odpověděla Andy. Nejednou se rozlétli dveře. Dave bleskurychle sfoukl svíčku ještě než se někdo stačil podívat do místnosti. Adell zareagovala okamžitě, zvedla se ze země a utíkala ke dveřím. Někdo do nich nakoukl, ale do tváře mu vidět nebylo. Zaslechla jsem jeho rohovor s Adell.
„Co tu děláš?" zeptal se neznámí hlas.
„Právě jsem to tu prohlížela a nikdo tu není." odpověděla Áďa.
„Jak ti můžu věřit. Vždyť ty ses pokusila utéct!" Byl neodbitný. Chtěl vejít do místnosti. Už jsem se připravovala že je po nás (dneska už po druhé). Najednou jsem ale uslyšela výkřik, který jakoby skončil v půlce.
„Rozsviťte!" Zakřičela Adell. Dave okamžitě zapálil svíčku a já jsem vyjekla. Na zemi leželo tělo nějakého chlapa. Áďa nad ním stála s pusou přikritou rukama. Kate se zvedla a rychlým krokem k ní došla. Podívala se na tělo a okamžitě se odvrátila. I když jsem to nechtěla vidět zvědavost mi nedala. Zvedla jsem se na rozklepané nohy a pomalu došla k místu kam jsem měla namířeno. Podívala jsem se na něj. Z hlavy mu tekla krev. Byl to Lurej a vypadal celkem mládě tak na dvacet. Okamžitě jsem se obrátila.

„Adell ty jsi nás zachránila! Kolikrát ti to mám ještě opakovat! Byla to dobrá věc." přesvědčovala Kate Áďu už asi tak po sté. Naštěstí už jsme byly u Kate na pokoji.
„Jo byla to dobrá věc. Tedy aspoň pro některé. To že jsi tam vtrhla a prostě vystřelila bylo to nejlepší co jsi mohla udělat" Pronesla uraženě Tir. Ani se jí nedivím. Když ti někdo střelí do ramene.
„Tiry už jsem se ti omluvila!" odpověděla zase na to samé Áďa.
Kate si jich moc nevšímala.
„Ale proč jsi to udělala?" Zeptala se ještě Kate.
„Musela jsem. On by vám ublížil!" Mávala rukama Adell rozhořčeně.
„Tak v čem je problém? Proč tu nechceš zůstat s námi?" Zvišovala Kate hlas.
„Prostě to nejde!" Zakřicela Adell.
„Musím tam být se svou matkou a sestrou! Svoji rodinu jen tak neopustím!"
„Dobře." Kate vypadala že už jí nechce víc vitočit. V tu chvíli zavládlo v místnosti takové to trapné ticho.
„Pojďme se ještě pořádně podívat kdo přežil." Zkusila Eliz přerušit ticho.
„Dobrej nápad" pomohla jí její sestra. Tak jsme ještě jednou vstaly a šli to tu pořádně prohledat. Rozdělili jsme se do skupinek a šli. Já jsem byla s Barčou a Andy. Šli jsme blíž k východu takže to bylo docela nebezpečné. Přešli jsme místo kde Adell zastřelila svého druha a šli dál. Byly jsme kousek od východu když mi Barbara poklepala na rameno. Otočila jsem se na ni.
„Co se děje?" vyzvídám.
„Podívej" řekla a já se koukla kam její prst ukazuje. V koutě na podlaze ležel drahokam.
„To jste mi nemohli říct že zastavujete? Já jsem jako idiot šla pořád..." Přišla k nám Andy a chtěla nám vynadat, ale zasekla se protože viděla to na co Barča ukazuje. Sehnula se a sebrala to ze země. Byl to červený drahokam. Spíš drahokamínek, protože byl dost malý. Asi rubín řekla bych a nebo to je nějaké barevné sklo. Každopádně co to tady dělá? Pak jsem si ale všimla že je v tom něco bílého. Vzala jsem ho Adrianě z ruky a pořádně se na to podívala. Co to jen je? Papír? Cože? Řekla jsem si.
„Holky v tom je něco bílího!" Upozornila jsem je. Tentokrát mi to vzala z ruky Barča. Nějakým způsobem (vůbec nevím jak se jí to podařilo) rozevřela kámen a vypadl papírek.

Tak! Další kapitola je na světě. Určitě mi pište komenty jak se vám to líbí a třeba to jaká je vaše oblíbená postava (jako u minuli kapitoli). Budu se snažit psát pravidelně 😉. Ahoj! Jo a moc díky za 30+ like na týhle knížce a 400 přečtení! Je to úžasný fakt moc díky! A ahoj!