...Jestli to dokážu

6. Štěstí

S Tir jsem došla do jejího pokoje a chvilku tam s ní seděla. Když jí přestaly stékat slzy řekla jsem:
„Promiň Tir, ale já se teď půjdu podívat co se tam děje."
„To je dobrý. Hlavně mi to pak všechno řekni." Zavolala za mnou ještě. Hlavou se mi honilo miliony myšlenek. Proti mně se vyřítili muži s lehátkem. Skoro jsem nestačila uskočit. Na lehátku byla Clare.
„Uvolněte místo! Ona žije! Uvolněte místo!" Křičeli. Řekla jsem si, že se na ní půjdu podívat později a zatím jsem došla za Barčou a Eliz. Kate tam byla taky a vzrušeně si povídali. Přisedla jsem si k nim.
„O čem je řeč?" Zeptala jsem se jako by nic.
„Zrovna jsme se bavili o té holce... Ummm... Clare! Víš že neumřela?"
,,Vážně? Tak to mám radost!" A opravdu jsem měla i přesto že jsem ji skoro neznala záleželo mi na Tir. Tiri je jedna z mích nejlepších kamarádek. Eliz a Barča taky a Kate jakbysmet. No a to jsou vlastně všechny kamarádky co tady mám.
,,Holky ráda bych tu s vámi zůstala, ale chci to jít říct Tir. Bude ráda."
„Jo v pohodě." O dpověděla mi vždy vlídná Kate. Mrkla jsem na ně a vyběhla na chodbu. Když jsem po otevření několika špatných pokojů doběhla do toho co patřil Tir odhrnula jsem závěs. Na "posteli" seděla Tir a povídala si s nějakou holkou. Měla světle hnědé vlasy asi tak těsně nad zadek. Modré oči jí rejdili po místnosti. Hned jak mně zahlédla vyskočila na nohy a podala mi ruku. Musela jsem se pousmát.
„Ahoj" Zakřenila se na mně. „Jsem Andy" pokračuje stále s úsměvem. „Ty budeš určitě Monika. Tir mi o tobě už něco řekla. Prý si jim utekla! Jsi dobrá." nepřestává mluvit. Musela jsem se usmát. Znám jí teprve pár sekund a už vím že s ní bude zábava.
„Díky Andy." Promluvila jsem konečně a pak se otočila na Tir.
„Tiry, víš že Clare žije?" Nechtěla jsem obcházet kolem horké kaše tak jsem se zeptala rovnou.
„Jo vím. Andy mi to řekla" Odpověděla a koukla se na Andy, která se opět smála od ucha k uchu.
„Ale ty se nejmenuješ Andy že?" Zeptala jsem se jí.
„Ne, nejmenuju. Všichni mi tak říkají, ale představ si že bych měla v rodném listě napsáno Andy." A zase se začala smát. S Tir jsme se na sebe podívali a ve stejný moment vyprskli smíchi. Já vím až tak dobrý vtip to nebyl, ale jak jsem si už v tu chvíli uvědomila: Kde je Andy je i zábava. Po chvíli neřiditelného smíchu jsme se uklidnili a Andy konečně pro mluvila vážně.
„Jmenuju se Adriana. Pff to zní jak jméno pro nějakou princeznu co? Takže mi radši říkej Andy." Dočkala jsem se konečně odpovědi.
„Dobře. Andy." Usmála jsem se a posadila se k nim. Mluvili jsme ještě docela dlouho a pořád jsme se smáli. Když jsme se konečně zvedli a došli si na oběd bylo už půl druhé. Do večeře jsme chodili po chodbách a smáli se jako blázni. Po večeři jsme se i s Kate stavili na ošetřovně. Clare tam ležela a kolem ní bylo spousta trubiček. Vypadala jako by byla mrtvá. Puls má na štěstí stabilní.
„Je jen omráčená. Naštěstí nemá žádné vnitřní zranění, ale na hlavě má ránu která nepřestává krvácet. Rád bych vám oznámil, že bude v pořádku, ale to nevím jistě." Oznámil nám lékař, který se k nám přichomítl. Tir zavřela oči a jen pravidelně dýchala. Asi se snažila udržet emoce na uzdě. Kate tam jen tak stála s pohledem upřeným na Clare. Na Andy bylo vidět že je smutná, ale i tak si důkladně prohlížela celou místnost. Udělala jsem to samé. Byla natřená na bílo a kolem stěn stály skleněné skříňky s léky nebo třeba nástroji potřebnými k operacím. Mají to tu docela dobře vybavené. Na to že jsme v podzemí. Pomyslela jsem si. Podlaha byla stejné barvy jako stěna a i prosteradlo a povlečení na lůžku bylo bílé. Stejně tak i oblečení, které měl doktor na sobě. Už mě z toho začínala bolet hlava a tak jsem byla ráda, že jsme brzo odešli. Pak už jsme se rozešli do pokojů, protože jsme byly všichni unavení. Hned co se má hlava dotkla polštáře, usnula jsem.

V noci mně probudil křik. Okamžitě jsem se vymrštila do sedu. O chvíli později vtrhly do pokoje Eliz s Barčou.
„Niki! Okamžitě vstaň! Vědí o nás oni nás našli." křičeli jedna přes druhou. Hned jsem byla na nohou. Bohužel jsem si večer sundala kalhoty takže jsem běhala v kalhotkách, ale to mi v tu chvíli bylo úplně jedno. Běžela jsem za Barčou do "úkrytu". Vypadalo to tam spíš jako ve sklepě. Eliz zabouchla dveře a v tu chvíli tu byla úplná tma. Potom někdo škrtl sirkou a místnost se osvětlila. Byly tu všichni. Dave seděl v rohu a Kate se opírala o jeho rameno. Tir stála v koutě a třásla se. Andy se jí snažila uklidnit, ale moc jí to nešlo, protože sama byla rozrušená. Barča se na druhém konci místnosti kousala do rtu a Eliz neklidně rejdila očima po místnosti. Já jsem se neopovažovala ani dýchat. Hluk se pořád přibližoval k našim dveřím a já jsem byla čím dál víc vystrašená. Najednou se rozlétly dveře a někdo vystřelil. Uslyšela jsem hrozný výkřik. A ohlédla se na místo odkud zvuk vycházel. Tir ležela na zemi a z ramene jí tekla krev. Andy omdlela a já se podívala do dveří. Stála v nich drobná dívka se zbraní v rozklepané ruce. Blond rovné vlasy měla někam po pás a oči. Zase ty oči. Teď nás všechny zabije. Tím to končí! A nic nám už nepomůže. Honili se mi hlavou ty nejhorší myšlenky. Místo toho nejhoršího scénáře však dívka upustila zbraň a celá se třásla.
„Kate?" zašeptala skoro neslyšně.

Tak to je všechno. Doufám že se vám kapitola líbila. Zase byla taková trochu nudná, ale ten konec se mi povedl ne 😄? Určitě mi pište komenty třeba kdo je vaše nejoblíbenější postava nebo něco jiného 😃😃. Tak jo díky za přečtení a příště zase ahoj 😊.