Věk? Číslo!

8. část

Políbila jsem ho! 



Vpíjela jsem se svými rty do těch jeho a užívala si ten pocit. Pocit tepla, bezpečí a hlavně lásky. Chytla jsem ho kolem krku a ještě víc se s k němu natiskla.  Ale potom mi něco zakázalo ho líbat. Prudce jsem se od něj odtrhla. 

"Udělal jsem něco špatně?" zeptal se překvapeně. Jak by mohl? Líbá jako Bůh.

"Ne, ty nic. To já. Tohle není správně." couvla jsem od něj. 

"Ne, tohle mi teď nedělej. Jsem v tom až po uši. Vím že se neznáme dlouho, prakticky nic o sobě nevíme a máme mezi sebou velký věkový rozdíl, ale.....Proč to nezkusit? Co ztratíš?" řekl zoufale. 

V té chvíli jsem se cítila jak Einstein. V hlavě mi to šrotovalo jak nikdy a já si dávala rychlý plusy a mínusy. 

"Já neztratím nic, ale co ty? Neměl by jsi ztrácet čas se mnou, s patnáctkou, když můžeš mít kteroukoliv vyspělou ženu, co má zkušenosti a něco málo má za sebou. Připravím tě o všechno. Promiň, ale v tomhle jsem tvrdohlavá" řekla jsem a nenápadně si setřela slzu z oka. Proč pořád bulím, jak malé děcko? 
Otočila jsem se na patě a bez odpovědi šla pryč. 

"Kurva!" slyšela jsem za sebou, ale neotočila jsem se. Došla jsem k chatě a hned letěla na pokoj. 

K mému štěstí měli všichni večerní program, takže tam nikdo nebyl. Hodnou chvíli jsem seděla na posteli a dávala se do kupy. Byla jsem nešťastná, že jsem ho odmítla, ale zároveň jsem cítila, že je to dobře. 
Asi po 10-ti minutách jsem se zvedla a šla do sprchy. Kompletně jsem se vydrhla a jen co jsem se usušila, oblékla jsem si volné šedé tepláky, černé tílko a bráchou mikinu. Vlasy jsem si stáhla do culíku a vydala se dolů. Ještě jsem se mrkla na mobil kolik je hodin a bylo 20:49. 

Otevřela jsem dveře do spol. místnosti a zůstala udiveně stát. Všichni v místnosti byli jenom ve spodním prádle, až na dvě holky, co na sobě měli oblečení úplně všech. 

"Hej, hovne, tady jsem!" zakřičela na mě Míša z rohu místnosti. Hned jsem se vydala za ní. 

"Co se to tu proboha děje?" zeptala jsem se, jen co jsem se protáhla polonahými těly. Vůbec to nebylo divné, ne-e. 

"Je to hra. Dvě družstva proti sobě a snaží se na jednoho člověka nacpat co nejvíc hader. Chudák Sára." zasmála se Míša a já se podívala směrem co ukazovala. 

Sára byla holka z osmé třídy, co měla snad 90 kilo. Teď stála jenom v podprsence a kalhotkách a snažila se zakrýt co nejvíce částí svého těla. No, i tak si všichni všimli, že holčička rád papká. 

Hra trvala ještě asi půl hodiny, než to učitel ukončil.
"No nic, teď máte volno. Prosím, oblečte se než vyjdete z místnosti, nechceme přece vystrašit ostatní ubytované, že ano" zasmál se a děcka začali sbírat své oblečení. My s Míšou jsme se vydali do pokoje. Já unavená padla na postel. Hned potom jsem si ale uvědomila, že musím na inzulín. 

Ťuk ťuk

"Pojď dál" ozval se Markův hlas z pokoje. 

"Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Na posteli dál od dveří ležel Martin a u stolku seděl Marek. 

"Posaď se" usmál se na mě Marek. 
Martin se na mě celou dobu díval a já zase na něj. 

"Hotovo" usmál se a schoval stříkačku do pouzdra. Dneska jsem si bolest ani neuvědomovala. Hleděla jsem do jeho očí, ale hned potom jsem pohled odvrátila  a odešla pryč. Bolí mě to, ale co se dá dělat. 

V pokoji bylo prázdno a já Míšu ani nešla hledat. Jen jsem si lehla a unavená usnula raz dva.