Kočičí linka neexistuje

Máma řekla

„Máma řekla, že mi máte pomoct s úklidem, ne mi brát hračky." fňukala černovlasá holčička se zelenýma očima. Její bratři se jen zasmáli. Oba vypadali stejně. Stejně rozcuchané světle hnědé vlasy, stejné zelené oči a stejně rošťácký úsměv. Bylo jim sotva devět a jmenovali se David a Daniel. Jí bylo sotva pět. Připadala jim ufňukaná. Daniel zamával její nejoblíbenější hračkou, plyšovým drakem Šmudlou. „Vrať mi ho!" rozbrečela se. Oba bratři se rozesmáli

„Máma řekla, že mi máte pomoct, ne mi rozházet postel!" zlobila se malá černovlasá holčička. Její bratři se zasmáli. Už jim bylo jedenáct a ještě pořád si z ní dělali legraci. Pořád vypadali stejně. Jí bylo sedm. Uměla číst, psát, počítat a nevycházela z domu. Jenže tentokrát vyhodil David její polštář oknem. Bude muset ven. Bála se. „Řeknu to mámě!" vykřikla a utekla pryč. Chlapci pokrčili rameny.

„Máma řekla, že nemáme chodit daleko!" napomenula je černovlasá dívka. Konečně jí bylo patnáct. Bratři se zasmáli. Už jim bylo devatenáct. Dům opouštěli často a bylo jim jedno, že je tma. „Potřebuješ na vzduch." smál se Daniel. „Jasně ségra, proběhni se!" křikl na ni David a i s bratrem se rozběhl pryč. Pustila se za nimi. Byli o dost rychlejší a ona neměla tušení kde je. Pak je zahlédla. Stáli na mole u jezera, na kterém se povalovala studená mlha. Přestala běžet a zvolnila do kroku. V tu chvíli se ozvalo ošklivé zapraskání. „Vypadněte z toho mola!" zaječela. Bylo pozdě. Molo prasklo. Oba chlapci zmizeli v ledové vodě. Nikdy neslyšela tak děsivý výkřik jako tehdy. Znovu se rozběhla, ale nemohla je zachránit.

„Máma řekla, že když člověk spadne do ledové vody, zastaví se mu srdce. Věděli jste to?" černovlasá slečna stála před velkým obrazem. Bylo jí devatenáct a vypadala opravdu nádherně. Na obraze stála celkem hezká rodinka. Černovlasá žena a její tři děti. Dva úplně stejní chlapci a jedna malá holčička. „Omlouvám se. Neměla jsem přestat běžet." zamumlala slečna směrem k obrazu a vzlykla.

Jop, něco trochu vážnějšího ještě z doby před dáááávným- Počkat... To bylo vlastně před rokem. Takže z doby před dááááááááávným rokem, kdy jsem teprve začínala psát trochu vážněji a ne jen totální sračkoidy (hehe, to není slovo). A schválně jsem to nechala přesně stejně. Aspoň uvidíte o kolik jsem se posunula.