Halloween Je to už skoro týden , co jsme se přestěhovali do tohoto domu . Nemůžu se zbavit pocitu , že mě někdo neustále sleduje . Peter sem dokonce odmítl chodit , prý že je na něj ten dům moc depresivní . Dala bych cokoliv za to , abychom stále bydleli v tom malém ale za to normálním domě jako předtím . Klidně bych se i dál mačkala v pokoji se svou otravnou sestrou . Od tý doby co jsme tady můj vztah s Petrem je na bodu mrazu .
Chystala jsem se zrovna na večer , měli jsme jít s Peterem na haloweenskou párty k jeho kamáradce . Když mi došla zpráva od Caroline . Caroline byla prakticky moje jediná kamarádka . Nikdy jsem nebyla ten typ člověka , co se s každým baví a má spoustu přátel .
Car : Ty už nejsi s Peterem , Violet ? Vi : Co ? Jasně že jsem . Car : Tak co potom znamená tohle ?
Caroline mi poslala fotku . Málem to se mnou švihlo. Na fotce byl Peter libající se s mojí sestrou a u toho popisek "Jsi ta nejúžasnější holka na světě. Jsem rád , že jsem tě potkal Gabriel ". Vzteky bez sebe jsem vtrhla do sestřina pokoje . Nevěřila jsem vlastním očím , oba leželi nazí na posteli a dělaly to . "Ty odpornej slizkej parchante ! " zakřičela jsem na něj a cítila jak se mi po tváři kutálejí slzy jedna za druhou . Bylo mi strašně.Jako kdyby mi pukalo srdce . Vyběhla jsem z jejího pokoje a štípala jsem se do ruky s nadějí , že je to jen nějakej hodně zlej sen . Nebyl .
Šla jsem dolů a pevně doufala , že se budu moct aspoň vybrečet mámě na rameni . "Mami . " oslovila jsem ji , otočila se a zamračila se na mě . "Co zas bulíš? Myslíš, že mám náladu na to tvoje věčný naříkaní. Za chvíli mi přijde zákaznice! Umyj aspoň to nádobí, celej den nic neděláš! " řvala po mně . To už bylo i na mě moc . "Ne , neumyju! Řekni Gabriel , ale počkat ta vlastně nemůže . Musí šukat s mým klukem ! " zařvala jsem na ni taky, popadla svoje glády a vyběhla ven . Běžela jsem a běžela. Lidi se na mě dívali jako na blázna . Nedivila jsem se, kdyby někdo zběsile běhal po městě s rozmazanou řasenkou, taky bych se na něj dívala jakoby ho právě doručil létající talíř. Doběhla jsem až na most .
Podívala jsem se dolů , byla to ohromná výška . Kdyby odtud někdo skočil stoprocentně by se zabil . A tehdy mě to napadlo, kdybych skočila nebyla bych první ani poslední . Stoupla jsem si na zábradlí a zavřela oči . Když se za mnou ozval nějaký kluk : "Nedělej to, takhle jim jen ukážeš slabost . " Prudce jsem se otočila , ale nikdo tam nestál . Opakovala jsem si v hlavě jeho slova a seskočila ze zábradlí . Bylo to víc než divné. Rozhlížela jsem se , ale nikde nikdo nebyl . Ten člověk nemohl stihnout tak rychle odejít . Musela jsem si ten hlas vymyslet ve své hlavě. I přesto jsem ho poslechla . Měl pravdu, ukázala bych jim svou slabost . Proto jsem se rozhodla chovat , jako by mi bylo všechno jedno .
Odešla jsem z mostu . A šla si koupit cigarety . Znám obchod kde vám je prodají , aniž by vám bylo osmnáct .
Zapálila jsem si a jen tak se procházela po městě . Když mě to přestalo bavit , šla jsem za Caroline. Zazvonila jsem , otevřela mi a hned mi říkala jak je jí to líto. "Je mi to fuk je to debil , já se jen přišla zeptat co děláš dneska . " řekla jsem lhostejně . Caroline která nejspíš čekala , že budu úplně na dně se tvářila poněkud překvapeně . "Musím jít koledovat s parchantama . " oznámila mi . Sakra , to mám být sama v tom děsivým domě ?! "Škoda , už půjdu tak ahoj . " rozloučila jsem se s ní , zamávala mi na rozloučenou a zabouchla dveře . Fajn . Co teď ? Všude už se to hemžilo dětmi v kostýmech . Šla jsem se projít na pláž. Kupodivu tam nikdo nebyl . Sedla jsem si do písku a pak zase ten pocit . Někdo mě sledoval . A pak jsem ho spatřila poprvé stál na druhé straně pláže a díval se na mě . Byl hezký, ale jeho tvář ve mě zároven' vyvolávala prazvláštní pocit, pocit strachu. Když jsem se na něj zadívala pozorněji, měla jsem sto chutí utéct, jak mi taky našeptával můj rozum, ale větší část mojí mysli by se mu nejradši vrhla k nohám a postavila mu velkolepý chrám s jeho fotkou veprostřed jako modlou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na tváři mu panoval výraz šílence . "Hej ! Proč na mě tak civíš ! " sebrala jsem zbytky odvahy a zvolala jsem se na něj , najednou se usmál a zmizel . Co to má znamenat ?! Zešílela jsem nebo co ? Prvně ten hlas a teď ten kluk . Chvíli jsem tam ještě seděla a pak vyrazila domů . Doma nikdo nebyl , tak jsem se zamkla v pokoji a tvrdě usla .
