Z pohledu Tatea
Celý týden jsem nevylezl,ze studených sklepních prostor. A společnost mi dělali mrtvé duše,navěky uvězněné v tomto domě jako já. Část z nich jsou moje oběti a část z nich zabil někdo jiný. Ani jedna jediná duše v tomhle domě nezemřela přirozenou smrtí,nebo třeba omylem.
Kromě mě,já se zabil sám.Ačkoliv jsem z téhle místnosti po celý ten týden ani na okamžik,věděl jsem od Lindy, že Violet odešla pryč a podle slov její matky prý teď bydlí u své tety ve vedlejším městě.
Jako bych znovu umíral smutkem,když si uvědomím,že bych ji už nikdy neměl spatřit. Ačkoliv vím,že nic jiného ani nezasluhuji.Jsem zrůda a zrůdy vedou zrudný život,tak co jsem čekal?
Z pohledu Violet
Po té nešťastné události jsem se rozhodla,dočasně odejít k tetě. Říkám dočasně,ale zatím si nedovedu představit,že bych měla vkročit do toho pekelného domu.A navíc je mi tu fajn. Žádný duchové,milí sousedi,žádná sestra,žádný Peter ani žádný Tate.
Měla bych ale přiznat,že noční můry nezmizely. Akorát vraždy v mých snech vystřídal trpící Tate. V každém snu se pokusil zabít,ale nic nedokázalo usmrtit mrtvého. Uklidňuju se myšlenkou,že si zaslouží trpět a nic z toho není moje vina.
Otevřela jsem svůj laptop a chtěla se pustit do úkolů na literaturu, když mi zazvonil telefon. Na poškrabeném displeji mého telefonu objevilo velkým bílým písmem máma. Hlasitě jsem si povzdechla. Ode dne kdy jsem utekla z toho prokletého domů mě po telefonu zásobovala hromadou výčitek a nadávek, které se postupem času zmírňovali. Řekla bych dokonce, že už teď byli téměř v klidovém stádiu.
,, Violet, mám na tebe takovou malou prosbu" ozvalo se z telefonu poté co jsem přijala hovor.
ČTEŠ
The Ghost
JugendliteraturNeobyčejný dům Neobyčejná holka a neobyčejný kluk,majíce spolu neobyčejný vztah