The Ghost

Kapitola 10

Z pohledu Tatea
Celý týden jsem nevylezl,ze studených sklepních prostor. A společnost mi dělali mrtvé duše,navěky uvězněné v tomto domě jako já. Část z nich jsou moje oběti a část z nich zabil někdo jiný. Ani jedna jediná duše v tomhle domě nezemřela přirozenou smrtí,nebo třeba omylem.
Kromě mě,já se zabil sám.

Ačkoliv jsem z téhle místnosti po celý ten týden ani na okamžik,věděl jsem od Lindy, že Violet odešla pryč a podle slov její matky prý teď bydlí u své tety ve vedlejším městě.
Jako bych znovu umíral smutkem,když si uvědomím,že bych ji už nikdy neměl spatřit. Ačkoliv vím,že nic jiného ani nezasluhuji.

Jsem zrůda a zrůdy vedou zrudný život,tak co jsem čekal?

Z pohledu Violet
Po té nešťastné události jsem se rozhodla,dočasně odejít k tetě. Říkám dočasně,ale zatím si nedovedu představit,že bych měla vkročit do toho pekelného domu.

A navíc je mi tu fajn. Žádný duchové,milí sousedi,žádná sestra,žádný Peter ani žádný Tate.
Měla bych ale přiznat,že noční můry nezmizely. Akorát vraždy v mých snech vystřídal trpící Tate. V každém snu se pokusil zabít,ale nic nedokázalo usmrtit mrtvého. Uklidňuju se myšlenkou,že si zaslouží trpět a nic z toho není moje vina.

Otevřela jsem svůj laptop a chtěla se pustit do úkolů na literaturu, když mi zazvonil telefon. Na poškrabeném displeji mého telefonu objevilo velkým bílým písmem máma. Hlasitě jsem si povzdechla. Ode dne kdy jsem utekla z toho prokletého domů mě po telefonu zásobovala hromadou výčitek a nadávek, které se postupem času zmírňovali. Řekla bych dokonce, že už teď byli téměř v klidovém stádiu.
,, Violet, mám na tebe takovou malou prosbu" ozvalo se z telefonu poté co jsem přijala hovor.