The Ghost

Kapitola 7

Právě jsem vycházela ze školy , když někdo zvolal mé jméno . Prudkým pohybem jsem se otočila a spatřila Petera . "Co chceš ? " zeptala jsem se ho nepříjemným tónem a založila ruce v bok .
"Slyšel jsem , že sis za mě našla náhradu . Je to pravda ? " zeptal se zcela ukřivděným tónem . Měla jsem chuť mi vlepit takovou facku , že jeho malý mozeček vyletí nosem až na pečlivě upravený trávník před naší školou.
Jo možná trochu přeháním . Ale já tady nebyla ta co ho podváděla . Tak proč ten ukřivděný tón ?!
"Ne ! A i kdyby , tak tebe to vůbec nemusí zajímat . " řekla jsem mu tím nejméně příjemným tónem který jsem jen dovedla. Dál jsem se s ním nehodlala o ničem bavit , a tak jsem odešla . Nejprv jsem se stavila v pizzerii pro pizzu a pak šla domů . Jako obvykle nebyl nikdo doma . Gabriela ale měla dorazit domů každou chvíli . Tak jsem na talíř rychle dala dva kousky pizzy . Chtěla jsem se rychle zdekovat do pokoje než příjde .
Jenže někdo zazvonil . Modlila jsem se ať to není ségra s Peterem .

A moje modlitby byli vyslyšeny . Byl to jediný člověk na světě , kterého jsem momentálně chtěla vidět .
Stál tam Tate . Široce jsem se na něj usmála . Úsměv mi opětoval o vešel do domu .
"Nestravuješ se zrovna dvakrát zdravě Violet . " upozorňoval mě na pizzu , kterou jsem nechala na stole .
"Potřebovala jsem se uklidnit . A pizza je docela vhodná na uklidnění , ne ? " vzala jsem pizzu ze stolu a šla s ní do pokoje .
"Co se stalo ? " zeptal se a následoval mě do pokoje . "To je na dlouho. " odbyla jsem ho a pustila jsem se do své pizzy .
"Ale já mám spoustu času . " namítl a pozorně čekal, až mu řeknu co se stalo . Odložila jsem pizzu a řekla : "Prostě mě naštval bejvalej . Stačí ? "
Nechtěla jsem mu říkat víc , ale on se prostě nenechal takhle jednoduše odbýt .
"Nestačí , chci vědět jak tě naštval. " povzdechla jsem si a řekla si , že on je prakticky jedinej člověk kterýmu se můžu svěřit .
Tak proč mu to neříct ? "Sestra mu nejspíš řekla, o tom co se tady stalo ráno . A on si to vyložil , tak že jsem si našla nového přítele . A zeptal se mě , jestli je to pravda . Nejhorší je že to vypadalo jako kdybych , byla já ta co mu ublížila . Ale to on mě podváděl s mojí vlastní sestrou . " řekla jsem mu všechno .
Tate měl na tváří ublížený výraz a zatínal ruce v pěst .
"Děje se něco ? " zeptala jsem se ho trochu vyděšeným tónem .
"Ty chceš říct , že mě nepovažuješ za svého přítele . Slova miluju tě , pro tebe nic neznamenají ? " vyhrkl na mě naštvaně .
"Vždyť se známe teprve chvíli , Tate. " namítla jsem .

"To bolí Violet . Nikdy jsem nikoho neměl radši než tebe . A ty mi řekneš tohle ! " řekl naprosto nepřícetným tónem . A zvedl se z postele . Utekl z pokoje , dřív než jsem ho stihla zastavit . Chtěla jsem běžet za ním , ale z ničeho nic se předá mnou objevila blondýna s nožem v ruce . Měla výraz šílence a pravila : " Tate je můj ty děvko ! Rozumíš ? "

Z pohledu Tatea
Byl jsem na schodech a chystám se zašít se do sklepa . To co řekla Violet ,mě zranilo natolik , že jsem s ní nedokázal zastavit . Jenže mě zastavil křik ozývající se z Violetina pokoje , křičela : " Tate , pomoc !"
Do očí se mi nahrnuli slzy jak malému klukovi. Nepodceňoval jsem její volání o pomoc a přesunul se do jejího pokoje . Byla tam ta holka co jsem zabil na párty s nožem v ruce . K čertu s tímhle prokletým domem .
"Vypadni ! " zařval jsem na ni . Kupodivu mě poslechla a zmizela . Rozplynula se jako vzduch . Tak jak to duchové umí .
Přiběhl jsem k Violet a pevně ji objal. Brečela a já se snažil slzy zadržovat .
"Takže to nejsou halucinace . Vidíš je i ty . Jsou to duchové . " řekla v slzách . Kdyby jen tušila , že ji právě jeden duch objímá .
Cítil jsem se maličko provinile .
"Tate ... já ... Promiň mi to co jsem řekla . I za těch pár dní , tě mám radši než cokoliv jiného . " řekla mi a já ji objal nejpěvněji , jak jen jsem dokázal . Ona ale plakala stále . "Neplač Violet , ochraním tě třeba před všemi duchy na světě . " slíbil jsem jí . A tak trochu i sobě . Nenechám jí v tomhle domě zemřít a vystavit ji tak nekonečnému životu . I přes slzy se na mě usmála tím nejkrásnějším úsměvem na světě .
A já byl šťastný . Kdo by si byl pomyslel , že budu šťastný až po své smrti ?!