The Ghost

Kapitola 6

Probudila jsem se do sychravého rána . Počasí ale v tu chvíli nebylo to nejzajímavější na tomto probuzení . Tate spokojeně ležel na gauči v mém pokoji a klidně spal . Říkala jsem mu přece , ať jde pryč ! Na okamžik jsem se naštvaně zašklebila , jen že když jsem znovu pohlédla na Tatea , nemohla jsem se na něj zlobit . Byl až děsivě roztomilej. Tak jsem ho tam prostě nechala ležet a šla se připravovat do školy .

Jako každé ráno jsem si čistila zuby , když jsem ucítila něčí ruce na svém pase . Otočila jsem se mírně polekaně , jestli to zas není nějaký přízrak. Byl to jen Tate . "Myslela jsem že spíš . Neříkala jsem ti náhodou včera , že máš jít domů ? " optala jsem se ho a předstírala naštvání. "Vadí ti to snad ? " dýchal mi na krk a já se mírně zachvěla . Blaženě se usmál . "Doslova pukám vzteky . " řekla jsem a taky se usmála . A pak se to stalo . Políbil mě . Krátce a něžně . Ani na vteřinu jsem neváhala a polibek mu oplatila . To pro něj bylo nejspíš znamení . A tak mě začal líbat jak nějaká hladová šelma . Samozřejmě jsem mu to oplácela . Najednou se odtrhl a udýchaně řekl : " Violet . Vím , že to bude možná znít šíleně , ale miluju tě ."
Zaplavil mě nepopsatelný pocit štěstí . "Já tebe taky , Tate . " usmála jsem se na něj radostně a znovu ho začala líbat . Možná bylo trochu ukvapené říkat si po tak krátké sobě "miluju tě" . Vlastně jsme se ani zas tak moc neznali . Ale od okamžiku kdy jsme se setkali poprvé , mezi námi lítali jiskřičky. Které teď jako by mezi námi přímo bouchali a tvořily obří ohňostroj.
Ponořená do polibku , jsem si ani nevšimla matky která křičela , že s takovouhle mi ujede autobus . A tak se rozletěli dvěře od koupelny .
"Co to má znamenat ? Okamžitě vypadni ! Nebo si to vyřiďím s tvojí matkou . " řvala na Tatea . Ten zachoval narozdíl ode mě klid . "Ahoj Violet a Naschle . " rozloučil se a rychle odešel z domu . Matka na mě hodila nepříčetný výraz . "Tohle bylo naposledy Violet . A pohni si ! " zaječela na mě a odkráčela z koupelny . Oblékla jsem se a popadla tašku . S úsměvem na tváři jsem vyrazila na zastávku .

"Proč se tak usmíváš ? " zeptala se mě Caroline ihned . "Jen tak . Mám prostě . dobrou náladu . " odbyla jsem ji . Vážně se mi nechtělo vykládat o Tatetovi. Ve škole jsem celou dobu myslela na něj a těšila se až ho zase znovu uvidím .

Ahoj , chci jen všem poděkovat za hlasy a milé komentáře. Jinak píšu nový příběh a byla bych moc ráda kdyby jste se na něj podívali . Popřípadě tam dali nějaký ten hlas . Děkuji ❤