Upír a princezna ✔

7- Caile?!

Elizabeth POV's
"Tak se musíte vzít co nejdříve, aby nám nevihlasil válku!"

"TO SI ZE MĚ DĚLÁŠ SRANDU NE?! JSI SRAB BOJIS SE KRÁLE JIŘÍHO Z DOUDLU I KDYŽ VÍŠ ŽE JSI MOCNĚJŠÍ?! SRAB- MOŽNÁ JSI JEŠTĚ NĚCO HORŠÍHO ?! I ŠVÁB VYTAHUJE ZBRANĚ PROTI ČLOVĚKU A VÍ ŽE UMŘE! JENŽE TO JIŘÍ Z DOUDLU JE.TEN.ŠVÁB!! Který bude zaslapnutej" ječela jsem jako šílená.

"A teď se jdu převléknout do večerní roby" odešla jsem.

Po převlečení jsem zatáhla všechny závěsy a zamkla.

"Caile! Prosím! Přijď" brečela jsem do polštáře.

"To nechceš sama to víš" řekl mi skoro neslyšně povědomí hlas.

"Caile!" Vstala jsem z postele a rozhlížela se po pokoji. "Caile! Prosím netrap mě! J-já tě potřebuju!"

"Ne! To si jenom nalhavas! Kdo by potřeboval krev sající pijavici jako jsem já?! Přišel jsem se ti omluvit za všechno a říct aby si žila blaze!" Odpověděl

"Nejsi pijavice! A jak mám žít blaze bez tebe? Vím zname se jen pár dní ale mám pocit že tě znám celé roky!"

POV's vypravěče
Cail seskočil z rámu nad princezninoz postelí a vzpominal.

Malá Elisabetka si hrála s dvornimi dámami na zahradě a pak se otočila. Cail se rychle schoval za zeď.

Elisabeth k němu mluvila ale on vzpominal dál.

Když bylo Elise 17 procházela se po hřbitově a Cail sledoval každý její krok. Jako by to byl ten nejzajímavější film co kdy viděl.

Pak přišla vzpomínka na den kdy se poznali.

"Lis pozoruju a znám tě celý tvůj život a zranil bych sebe i tebe kdyby jsme se dál viděli proto se omlouvám a-"

"Počkat celý můj život?!! A jak to myslíš sebe?!!"

"Jsem nesmrtelný.." Cail tiše pronesl každý slovo.

"Caile! Zase se uvidíme! Ublížil bys mi jen tím že by si semnou nebyl!"

"Ale ty pak ublížíš mě!"

"To si zvykneš!"

"C-co?! Znova si zvykat nebudu a vůbec!"

"Znova?" Optala se ho

"Ano! Já.. dřív jsem potkal jenu dívku jmenovala se Bella a měli jsme mezi sebou něco jako vztah! Ale pak nějací upíři..jí-jí zabili a mě proměnili.."

"Pro-pro-promiň " Elisa se cítila strašně..